Kniha Urantia

Kapitola 153

Krize v Kafarnaumu

153:0.1 (1707.1) V PÁTEK večer, v den jejich příchodu do Betsaidy a ráno v sobotu si apoštolové všimli, že Ježíš řeší nějaký závažný problém; poznali, že Učitel usilovně přemýšlí o nějaké důležité záležitosti. Ráno vůbec nesnídal a v poledne jedl jen málo. Celé sobotní dopoledne a předcházející večer dvanáct apoštolů a jejich druhové se v malých skupinách setkávali v domě, na zahradě a na pobřeží. Všichni cítili napětí nejistoty a úzkostlivého očekávání. Od doby jejich odchodu z Jerusalemu Ježíš s nimi téměř nepromluvil.

153:0.2 (1707.2) Již mnoho měsíců neviděli Učitele tak zamyšleného a zamlklého. Také Šimon Petr byl skleslý, ne-li deprimovaný. Ondřej byl v rozpacích a nevěděl co má udělat pro své sklíčení druhy. Natanael řekl, že jsou uprostřed „ticha před bouří.“ Tomáš vyslovil názor, že „se stane něco neobyčejného.“ Filip poradil Davidovi Zebedeovi aby, „zapomněl na stravování a ubytování davu lidí, dokud se nedozvíme o čem Učitel přemýšlí.“ Matouš projevil staronovou snahu doplnit pokladnu. Jakub a Jan mluvili o nadcházejícím kázání v synagoze a spekulovali hodně o jeho pravděpodobné podstatě a účelu. Šimon Zélóta vyjádřil přesvědčení, ve skutečnosti naději, že „nebeský Otec možná zasáhne nějakým nečekaným způsobem na obranu a podporu svého Syna,“ zatímco Jidáš Iškariotský se osmělil vyjádřit myšlenku, že Ježíše tíží lítost z toho, že „neměl odvahu a opovážlivost dovolit pěti tisícům lidí prohlásit ho králem židů.“

153:0.3 (1707.3) A s takovou skupinou sklíčených a zdrcených stoupenců se Ježíš vydal to krásné sobotní odpoledne do synagogy v Kafarnaumu, aby tam vystoupil s epochálním kázáním. Jediné slovo srdečného pozdravení či popřání štěstí od svých bezprostředních stoupenců uslyšel od nic netušících dvojčat Alfeových, která radostně přivítala Ježíše když vyšel z domu a vydal se k synagoze: „Modlíme se, aby ti Otec pomohl a aby za námi přišly větší davy než předtím.“

1. Situace v synagoze

153:1.1 (1707.4) V tento nádherný sobotní den, ve tři hodiny odpoledne, v nové kafarnaumské synagoze přivítalo Ježíše vybrané shromáždění. Předsedající Jairos podal Ježíšovi Spisy. Den předtím přišlo z Jerusalema padesát pět farizejů a saduceů; přítomno bylo také přes třicet vůdců a představených sousedních synagog. Tito židovští náboženští vůdcové jednali na přímý příkaz Velké rady v Jerusalemu a představovali ortodoxní předvoj, který přišel zahájit otevřený boj s Ježíšem a jeho učedníky. Vedle těchto židovských vůdců seděli na čestných místech oficiální pozorovatelé Heroda Antipy, kterému bylo doporučeno zjistit pravdu o znepokojujících zprávách, že obyvatelstvem byl učiněn pokus prohlásit Ježíše králem židů v oblastech vlády jeho bratra Filipa.

153:1.2 (1708.1) Ježíš pochopil, že mu hrozí bezprostřední prohlášení otevřeného a přímého boje ze strany narůstající armády jeho nepřátel a rozhodl se odvážně přejít do ofenzívy. Při nasycení pěti tisíců oživil jejich ideje o materiálním Mesiáši; nyní se znovu odhodlal napadnout veřejně jejich představu o židovském osvoboditeli. Tato krize, která začala nasycením pěti tisíců a která skončila tímto sobotním odpoledním kázáním, byla viditelným obrácením přílivu popularity a slávy. Od této chvíle se práce pro království vzrůstající měrou zaměřovala na důležitější úkol získávání stálých duchovních konvertitů pro opravdově zbožné bratrství lidí. Toto kázání bylo zlomem v přechodu od období diskuzí, polemik a rozhodování k otevřenému boji a konečnému uznání, nebo konečnému odmítnutí.

153:1.3 (1708.2) Učitel dobře věděl, že mnoho jeho stoupenců se pomalu, ale jistě připravovalo ho s konečnou platností zavrhnout. On také věděl, že mnoho jeho učedníků pomalu, ale jistě procházelo takovou přípravou mysli a takovou disciplínou duše, což jim umožní zvítězit nad pochybnostmi a statečně prosadit jejich vyzrálou víru v evangelium království. Ježíš plně rozuměl tomu, jak se lidé připravují k rozhodnutím v krizi a ke konání nenadálých odvážných činů vlastní volby skrze pomalý proces opětovného rozhodování mezi opakujícími se situacemi dobra a zla. Vystavil své vybrané posly častým zkouškám zklamání a poskytl jim opakované a prověřující příležitosti volit mezi správným a špatným způsobem přístup k duchovním zkouškám. Věděl, že se může spolehnout na své stoupence tehdy, když zvládnou rozhodující zkoušku a tak udělají svá životní rozhodnutí v souladu s předchozími a zakořeněnými intelektuálními postoji a duchovními reakcemi.

153:1.4 (1708.3) Tato krize v pozemském životě Ježíše začala nasycením pěti tisíců a skončila tímto kázáním v synagoze; krize v životech apoštolů začala tímto kázáním v synagoze a pokračovala po celý rok. Skončila až soudem a ukřižováním Učitele.

153:1.5 (1708.4) Když seděli v synagoze v to odpoledne předtím, než Ježíš začal mluvit, převládala mezi nimi jedna velká záhada, jedna velká otázka v myslích všech. Jak jeho přátelé, tak i jeho nepřátelé se zaobírali pouze jednou myšlenkou a ta byla: „Proč tak úmyslně a výrazně obrátil příliv nadšené popularity?“ A bezprostředně před a okamžitě po tomto kázání pochybnosti a zklamání jeho rozladěných přívrženců se změnily do nevědomého nepřátelství a postupně přešly do skutečné nenávisti. Bylo to právě po tomto kázání v synagoze, kdy Jidáš Iškariotský poprvé vědomě pomyslel na to, že Ježíše a apoštoly opustí. Ale prozatím dokázal ovládnout všechny takové sklony.

153:1.6 (1708.5) Všichni byli ve stavu nejistoty. Ježíš jim nic neřekl a oni byli zmateni. Ještě nedávno předvedl největší projev nadpřirozené síly, charakterizující celou jeho životní cestu. Nasycení pěti tisíců bylo tou událostí jeho pozemského života, která nejvíce ze všech odpovídala židovské představě o očekávaném Mesiáši. Ale tato mimořádně příznivá situace byla ihned a nepochopitelně ztracena jeho okamžitým a jednoznačným odmítnutím stát se králem.

153:1.7 (1709.1) V pátek večer a znovu v sobotu ráno se náboženští vůdcové z Jerusalemu usilovně snažili přesvědčit Jaira, aby nepovolil Ježíšovi promluvit v synagoze, ale bez úspěchu. Jairova jediná odpověď na to všechno naléhání byla: „Dal jsem souhlas a neporuším své slovo.

2. Epochální kázání

153:2.1 (1709.2) Ježíš začal své kázání čtením ze zákona, ze kterého přečetl úryvek z páté knihy Mojžíšovy. „Jestli se stane, že tento národ nebude naslouchat hlasu Božímu, tak ho zajisté postihnou zlá neštěstí za jeho hříchy. Hospodin způsobí vaše zničení vašimi nepřáteli; a budete odvlečeni do všech královstvích na zemi. A Hospodin přivede vás a vašeho krále, kterého jste ustanovili, aby vám vládl, do rukou neznámého národa. A budete podivením, příslovím a rčením pro všechny národy. Vaši synové a dcery půjdou do zajetí. Příchozí cizinci budou mít mezi vámi vysokou pravomoc, zatímco vy budete velmi poníženi. A to všechno budete vy a vaši potomci snášet navždy, protože nenasloucháte slovu Hospodina. Proto budete sloužit svým nepřátelům, kteří půjdou proti vám. Budete trpět hladem a žízní a ponesete toto cizí železné jařmo. Hospodin přivede proti vám národ zdaleka, z druhého konce světa, národ, jehož řeči nebudete rozumět, národ kruté povahy, národ, který si vás nebude vážit. A oni vás budou obléhat ve všech vašich městech tak dlouho, dokud vysoké opevněné zdi, na které jste spoléhali, nebudou strženy; a celá země padne do jejich rukou. A stane se, že během tohoto obléhání budete přinuceni jíst plod vašich vlastních těl, maso vašich synů a dcer, kvůli nouzi, kterou vám vaši nepřátelé způsobí.“

153:2.2 (1709.3) A když Ježíš skončil tento úryvek, přešel k prorokům a přečetl z Jeremjáše: „Jestli nebudete naslouchat slovům mých služebníků─prorokům, které jsem vám poslal, tak udělám s tímto domem to, co se Šílem a předám toto město k zatracení všemi národy země.“ A kněží a učitelé slyšeli Jeremjáše pronášet tato slova v domě Hospodina. A když Jeremjáš řekl vše, co mu Hospodin přikázal, aby pověděl celému národu, kněží a učitelé se ho chopili a řekli: „Ty musíš zemřít.“ A celý národ obklopil Jeremjáše v domě Hospodina. Když o tom uslyšeli vladaři Judy, tak zasedli k soudu nad Jeremjášem. Tam kněží a učitelé řekli vladařům a celému národu toto: „Tento člověk si zasluhuje smrt, protože věštil proti našemu městu a vy jste ho na vlastní uši slyšeli.“ Potom promluvil Jeremjáš k vladařům a k celému národu: „Hospodin mne poslal prorokovat proti tomuto domu a proti tomuto městu, poslal mne říci vám vše, co jste slyšeli. Proto nyní napravte svůj život a činy a řiďte se hlasem Hospodina, Boha vašeho, abyste unikli hříchu, který byl nad vámi vysloven. Pokud se jedná o mne, vidíte, že jsem ve vašich rukách. Udělejte se mou to, co považujete za dobré a správné. Ale buďte si jisti tím, že když mně usmrtíte, budete mít na sobě a na tomto národu nevinnou krev, poněvadž mne opravdu poslal Hospodin, abych vám toto všechno sdělil.“

153:2.3 (1710.1) Kněží a učitelé té doby chtěli Jeremjáše zabít, ale soudci k tomu nedali souhlas, i když kvůli jeho hrozbám ho spustili po provazech do špinavé hladomorny, kde se až po ramena ponořil do kalu. A toto udělal tento národ proroku Jeremjáši, když ten uposlechl příkaz Hospodina varovat své bratry před jejich hrozícím politickým zánikem. Dnes se já vás chci zeptat: „Co udělají velkoknězi a náboženští vůdcové tohoto národa s člověkem, který má odvahu varovat je před dnem jejich duchovního zatracení? Budete se také snažit usmrtit učitele, který si troufá hlásat slovo Hospodina a který se nebojí vás upozornit, když odmítáte jít cestou světla, které vede ke vchodu do království nebeského?

153:2.4 (1710.2) Jaké důkazy mé mise na zemi hledáte? Nenarušili jsme vaše postavení vlivu a moci když jsme hlásali radostné zprávy chudým a zavrženým. Neučinili jsme žádný nepřátelský útok na to, co máte v úctě, ale jenom jsme prohlásili novou svobodu pro strachem posedlou duši člověka. Já jsem přišel na tento svět odhalit mého Otce a ustanovit na zemi duchovní bratrství synů Božích─království nebeské. A ačkoliv jsem vám mnohokrát připomínal, že moje království není tohoto světa, přesto můj Otec vám dopřál mnoho projevů materiálních divů vedle průkazných duchovních proměn a obrození.

153:2.5 (1710.3) Jaká nové znamení ode mne očekáváte? Prohlašuji, že již máte dostatek důkazů, abyste se mohli rozhodnout. Opravdu, opravdu říkám vám všem, sedícími dnes přede mnou: jste postaveni před nutnost rozhodnutí, kterou cestou půjdete; a já vám říkám, tak jak Jóšua řekl vašim praotcům: „rozhodněte se dnes komu budete sloužit.“ Mnozí z vás stojí dnes na rozcestí.

153:2.6 (1710.4) Někteří z vás, když jste mne nemohli najít po nasycení lidí na druhém břehu, najali jste si v Tiberii rybářské čluny, které týden předtím byly ukryty nedaleko během bouře a vydali se za mnou, ale proč? Ne za pravdou a čestností, ne proto, abyste se dozvěděli jak lépe sloužit a pomáhat svým bližním! Ne, ale proto, abyste měli více chleba, pro který jste nemuseli pracovat. Nebylo to proto, abyste naplnili své duše slovem života, ale pouze proto, abyste si mohli naplnit břicho snadným chlebem. Již po dlouhou dobu jste byli učeni, že Mesiáš, když přijde, bude konat divy, které udělají život příjemným a snadným pro všechny vyvolené. Potom není zvláštní, že když jste byli takto učeni, že toužíte po bochnících chleba a rybách. Ale já vám prohlašuji, že v tomto nespočívá mise Syna Člověka. Přišel jsem prohlásit duchovní svobodu, učit věčnou pravdu a posílit živou víru.

153:2.7 (1710.5) Bratři moji, neprahněte po mase, které podléhá zkáze, ale raději usilujte o duchovní potravu, která vyživuje a přináší věčný život; a to je chléb života, který Syn dává všem, kteří ho chtějí přijmout a jíst, neboť Otec dal Synovi tento život, aby dával bezměrně. A když jste se mne zeptali: „Co máme dělat, abychom konali dílo Boha?“, já jsem vám srozumitelně odpověděl: „Dílo Boží je toto: důvěřujte tomu, kterého poslal.“

153:2.8 (1710.6) A potom Ježíš řekl, ukazujíc na nádobu s manou, která zdobila okenní překlad této nové synagogy a která byla zkrášlena vinou révou: „Vy si myslíte, že vaši předkové jedli na poušti manu─chléb z nebes─ale já vám říkám, že to byl chléb země. Přestože Mojžíš nedal vašim otcům chléb z nebes, můj Otec je nyní připraven dát vám opravdový chléb života. Nebeský chléb přichází od Boha a dává věčný život lidem světa. A když mně řeknete: „Dej nám tento živý chléb“, já vám odpovím: „Já jsem tento chléb života. Ten kdo ke mně přijde, nebude hladovět a ten kdo ve mne věří, nebude nikdy žíznit. Vy jste mne viděli, žili jste se mnou a byli svědky mé práce a přesto nevěříte, že jsem přišel od Otce. Ale ti, kteří věří─se nebojí. Všichni ti, které vede Otec, přijdou ke mně a ten, kdo ke mně přijde, nebude nikdy zavržen.

153:2.9 (1711.1) A nyní mně dovolte prohlásit vám jednou provždy, že jsem přišel na zem ne o své vůli, ale z vůle Toho, který mne poslal. A konečná vůle Toho, který mne poslal, je v tom, abych ze všech, které mně dal, neztratil ani jednoho. A toto je vůle Otce: aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. Včera jsem pouze chlebem nasytil vaše těla; dnes vám nabízím chléb života pro vaše hladové duše. Přijměte nyní duchovní chléb stejně tak ochotně, jak ochotně jste snědli chléb tohoto světa?“

153:2.10 (1711.2) Když se Ježíš krátce odmlčel, aby se rozhlédl po shromáždění, jeden z učitelů z Jerusalemu (člen Vysoké rady) vstal a zeptal se: „Mám rozumět tomu co nám říkáš tak, že ty jsi chléb, který přišel z nebes a že mana, kterou Mojžíš dal našim otcům v poušti nebyla z nebes?“ A Ježíš tomuto farizeji odpověděl: „Rozumíš tomu správně.“ Potom farizej řekl: „Ale ty nejsi Ježíš Nazaretský, syn Josefa, tesař? Není nás hodně, kteří dobře znají tvého otce a matku a také tvé bratry a sestry? Jak se potom můžeš objevit tady v Božím domě a prohlásit, že jsi přišel z nebes?“

153:2.11 (1711.3) V tu dobu byla synagoga tak moc naplněna reptáním a hrozilo, že vznikne zmatek a proto Ježíš povstal a řekl: „Buďme trpěliví; upřímné ověření pravdě nikdy neublíží. Já jsem nejenom všechno to, co jsi řekl, ale víc než to. Otec a já jsme jeden; Syn dělá jenom to, co ho učí Otec a všechny, které Otec dal Synovi, Syn přijme k sobě. Vy jste četli to místo z proroků, kde je napsáno: „Všechny vás naučí Bůh“ a „ti, které učí Otec, uslyší také jeho Syna.“ Každý, kdo přijímá učení v něm pobývajícího ducha Otce, nakonec přijde ke mně. Ne proto, že někdo uviděl Otce, ale proto, že duch Otce skutečně žije v člověku. A Syn, který přišel z nebes, bezpochyby viděl Otce. A ti, kteří opravdově věří v tohoto Syna, mají již věčný život.

153:2.12 (1711.4) Já jsem tento chléb života. Vaši otcové jedli manu v poušti a zemřeli. Ale jestli člověk sní tento chléb, který přichází od Boha, nikdy nezemře v duchu. Opakuji vám, já jsem tento živý chléb a každá duše, která pochopí tuto spojenou podstatu Boha a člověka, bude žít věčně. A tento chléb života, který dávám všem, kteří ho chtějí přijmout, je moje vlastní živá a sjednocená podstata. Otec v Synu a Syn sjednocený s Otcem─to je moje životadárné odhalení světu a můj spasitelný dar všem národům.“

153:2.13 (1711.5) Když Ježíš skončil svoji řeč, představený synagogy rozpustil shromáždění, ale nikdo nechtěl odejít. Jedni obklopili Ježíše, aby mu položili další otázky, zatímco druzí mumlali a přeli se mezi sebou. A tento stav trval déle než tři hodiny. Bylo již hodně po sedmé hodině, když se posluchači konečně rozešli.

3. Debata po kázání

153:3.1 (1712.1) Ježíš dostal mnoho otázek během této debaty po kázání. Některé otázky položili jeho zmatení učedníci, ale většina byla pokládána jízlivými nevěřícími, kteří se ho pouze snažili vyvést z míry a chytit do léčky.

153:3.2 (1712.2) Jeden z hostujících farizejů se postavil na stojan lampy a zakřičel: „Ty nám říkáš, že jsi chléb života. Jak nám můžeš dát svoje tělo, abychom ho snědli, nebo svoji krev, abychom ji pili? K čemu je tvoje učení, jestliže se nemůže uskutečnit?“ A Ježíš na tuto otázku odpověděl slovy: „Já jsem vás neučil, že mé tělo je chléb života a ani, že má krev je tudíž vodou. Ale řekl jsem, že můj život v těle je poskytnutím nebeského chleba. Fakt Slova Božího, poskytnutého v těle a obraze Syna Člověka, podřízeného vůli Boží, představuje realitu zkušenosti, rovnající se božské potravě. Nemůžete jíst mé tělo, ani pít moji krev, ale můžete se stát se mnou jednotní v duchu, tak jako já jsem jednotný v duchu s mým Otcem. Můžete být živeni věčným slovem Božím, které je opravdu chléb života a které bylo poskytnuto v podobě smrtelného těla; a ve své duši můžete být napájeni božím duchem, který je opravdu vodou života. Otec mne poslal na tento svět, abych ukázal, jak on si přeje pobývat ve všech lidských srdcích a vést je; a já žiji tento život v těle tak, abych inspiroval všechny lidi k věčné snaze poznat a vykonávat vůli v nich přebývajícího Otce.“

153:3.3 (1712.3) Potom jeden z jerusalemských špehů, který Ježíše a jeho apoštoly sledoval již dlouhou dobu, řekl: „My jsme si všimli, že ani ty a ani žádný z tvých apoštolů si nemyjete správně ruce předtím, než jíte chléb. Musíte dobře vědět, že takové jednání, jako jezení se špinavýma a neumytýma rukama, je porušením zákona předků. Ani si správně nemyjete vaše poháry na pití a nádoby na jídlo. Proč projevujete takovou neúctu k tradicím otců a zákonům našich předků?“ Ježíš si ho vyslechl a odpověděl: „Proč porušujete Boží přikázání vašimi starobylými zákony? Přikázání říká: „Cti otce svého i matku svou“ a přikazuje, abyste v případě nutnosti se s nimi dělili o svoji potravu; ale vy se řídíte tradičním obyčejem, který dovoluje neuctivým dětem říkat, že peníze, které by mohli jít na pomoc rodičům, byly „dány Bohu“. Tímto starodávný zákon zbavuje takové vychytralé děti jejich odpovědnosti, nehledě na to, že potom tyto děti použijí všechny tyto peníze pro své vlastní pohodlí. Proč tedy tímto způsobem porušujete přikázání svoji vlastní tradicí? Dobře prorokoval Izajáš o vaší pokrytosti, když řekl: „Tito lidé mně vzdávají čest svými slovy, ale jejich srdce jsou daleko ode mne. Marně mne uctívají, neboť jejich učení prosazuje pravidla, vytvořená lidmi.“

153:3.4 (1712.4) Tak vidíte, jaké to je, když opustíte přikázání a místo toho lpíte pevně na lidských tradicích. Kdykoliv jste připraveni odmítnout slovo Boží, zatímco udržujete své zvyky. A mnoha jinými způsoby si troufáte stavět svá vlastní učení nad zákon a proroky.“

153:3.5 (1712.5) Ježíš se potom obrátil ke všem přítomným slovy: „Všichni mne poslouchejte. Ne to, co se vkládá do úst člověka ho duchovně poskvrňuje, ale to, co vychází z jeho úst a z jeho srdce.“ Ale dokonce apoštolové nedokázali plně pochopit smysl těchto slov, protože Šimon Petr se ho také zeptal: „Aby se to zbytečně nedotklo některých z tvých posluchačů, vysvětlil bys nám význam těchto slov?“ A nato Ježíš Petrovi řekl: „Cožpak i ty to nedokážeš pochopit? Ty nevíš, že každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vyvrácena z kořenů? Obrať svoji pozornost na ty, kteří chtějí znát pravdu. Nemůžeš přinutit člověka milovat pravdu. Mnoho z těchto učitelů jsou slepými průvodci. A ty víš, že když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy. Naslouchej mně, když vám říkám pravdu o těch věcech, které člověka morálně poskvrňují a duchovně znečišťují. Já vám prohlašuji, že ne to, co vchází do těla ústy, nebo vstupuje do mysli skrze oči a uši, poskvrňuje člověka. Člověk je jenom znečištěn tím zlem, které může vzniknout v srdci a které se projevuje ve slovech a činech takových zkažených lidí. Vy nevíte, že je to srdce, ze kterého vycházejí zlé myšlenky, hanebné úmysly zabíjet, krást a cizoložit, společně se závistí, pýchou, hněvem, mstou, žehráním a falešným svědectvím? A to jsou právě ty věci, které poskvrňují člověka a ne to, že jí chléb s rukama neumytýma podle rituálu.“

153:3.6 (1713.1) Farizejští zmocněnci Vysoké rady Jerusalema byli nyní již téměř přesvědčeni, že Ježíš musí být zatčen kvůli rouhání, nebo kvůli opovrhování posvátným zákonem židů; proto se snažili zapojit ho do diskuze o některých starodávných tradicích, nebo takzvaných ústních zákonech národa a potom na něho zaútočit. Bez ohledu na to jak v té době voda byla vzácná, tito tradicemi zotročení židé nikdy nezanedbali vykonat požadované obřadní mytí rukou před každým jídlem. Byli přesvědčeni o tom, že „je lepší zemřít, než porušit přikázání předků.“ Špehové položili tuto otázku proto, že se jim doneslo, že Ježíš řekl: „Spasení se dosáhne čistými srdci a ne čistýma rukama.“ Ale takovým přesvědčením, když se jednou stanou součástí náboženství, je velmi obtížné uniknout. Dokonce mnoho let od tohoto dne apoštol Petr byl v zajetí strachu kvůli mnoha takovým obyčejům, týkajících se věcí čistých a nečistých. Nakonec byl zbaven tohoto strachu neobyčejným a živým snem. To všechno je možno lépe pochopit, když si vzpomeneme na to, že tito židé se dívali na jezení bez neumytých rukou ve stejném světle jako na prostituci a oba přečiny byly rovnocenně trestány vyobcováním.

153:3.7 (1713.2) Tímto způsobem se Ježíš rozhodl diskutovat a odkrýt hloupost celého rabínského systému pravidel a předpisů, představovaných ústním zákonem─obyčeji předků, které všechny byly považovány za posvátnější a více zavazující pro židy, než dokonce učení Spisů. A Ježíš mluvil otevřeněji a s menší zdrženlivostí, protože věděl, že nastal čas, kdy nemůže nic udělat, aby zabránil otevřené roztržce s těmito náboženskými vůdci.

4. Poslední slova v synagoze

153:4.1 (1713.3) Uprostřed rozhovorů v této debatě po kázání jeden z farizejů z Jerusalema přivedl k Ježíšovi pološíleného mladíka, který byl posedlý nezkrotným a vzpurným duchem. Když postavil tohoto pomateného mládence před Ježíše, řekl: „Dokážeš vyhnat zlé duchy?“ A když se Ježíš podíval na mladíka, slitoval se nad ním a pokynul mu, aby přistoupil blíže, vzal ho za ruku a řekl: „Ty víš, kdo já jsem; vyjdi z něho; a přikazuji jednomu z tvých věrných druhů, aby se již nevracel.“ A mladík byl okamžitě normální a zdravého rozumu. A toto je první případ, kdy Ježíš opravdu vyhnal „zlého ducha“ z lidské bytosti. Ve všech předchozích případech šlo pouze o domnělou posedlost ďáblem; ale toto byl opravdový případ démonické posedlosti, který se v té době někdy vyskytoval až do Pentekosté, kdy duch Učitele byl rozlit na všechno živé a tím navždy znemožnil těmto několika nebeským vzbouřencům takto zneužít některé typy lidí.

153:4.2 (1714.1) Když se lidé podivovali na tím, čeho byli svědky, jeden z farizejů vstal a obvinil Ježíše z toho, že on může dělat tyto věci, protože je ve spolku s ďábly; že svými slovy, která použil při vyhánění tohoto ďábla, přiznal, že jeden druhého zná; a pak prohlásil, že náboženští učitelé a vůdcové v Jerusalemu rozhodli, že Ježíš udělal všechny své takzvané zázraky silou, danou knížetem ďáblů─Belzebubem. Farizej řekl: „Straňte se tohoto člověka; on je spolčen se Satanem.“

153:4.3 (1714.2) Nato Ježíš odpověděl: „Jak Satan může vyhnat Satana? Království, rozdělené proti sobě, nemůže existovat; jestli rodina je rozdělena proti sobě, brzy se zničí. Může město vydržet obléhání, jestliže není sjednoceno? Jestli Satan vyhání Satana, vystupuje sám proti sobě; jak potom může jeho království existovat? Ale měli byste vědět, že nikdo nemůže vstoupit do domu silného člověka a vyloupit ho, jestliže ho nejdříve nepřemůže a nesváže. A jestli je pravda, že já vyháním ďábly silou Belzebuba, čí silou je vyhánějí vaši lidé? Nechť oni jsou vašimi soudci. Ale jestli já vyháním ďábly duchem Božím, pak království Boží již opravdu přišlo k vám. Jestli nejste zaslepeni předsudky a zmateni strachem a pýchou, snadno pochopíte, že ten, který je větší než ďáblové, stojí mezi vámi. Nutíte mne prohlásit, že ten, kdo není se mnou, je proti mně, zatímco ten, kdo se neschází se mnou, ten bloudí. Dovolte mně vyslovit vážné varování vám, kteří se opovážíte s otevřenými očima a promyšlenou zlomyslností vědomě připsat činy Boha konáním ďáblů! Opravdu, opravdu vám říkám, všechny vaše hříchy budou odpuštěny, dokonce i všechno vaše rouhání, ale kdokoliv bude urážet Boha úmyslně a se zlým záměrem, nikdy nezíská odpuštění. Poněvadž takoví vytrvalí dělníci špatnosti nebudou nikdy žádat odpuštění a proto ho nedostanou, jsou vinni z hříchu věčného odmítání božského odpuštění.

153:4.4 (1714.3) Mnoho z vás stojí dnes na rozcestí; jste na počátku nevyhnutelné volby mezi vůlí Otce a vámi zvolenými cestami temnoty. A jak se nyní rozhodnete, takovými se posléze stanete. Buď uděláte strom dobrým a jeho ovoce dobrým, anebo strom se zkazí a zkažené bude i jeho ovoce. Prohlašuji, že ve věčném království mého Otce se strom pozná podle jeho ovoce. Ale ti z vás, kteří jste jak hadi, jak můžete přinést dobré plody, když jste již zvolili zlo? Konec konců, z přemíry zla ve vašich srdcích mluví vaše ústa.“

153:4.5 (1714.4) Potom vstal další farizej a řekl: „Učiteli, chtěli bychom, abys nám dal předurčené znamení a zdůvodnění, na základě kterého bychom ti dali oprávnění a právo učit. Souhlasíš s tímto ujednáním?“ Když to Ježíš vyslechl, řekl: „Tato nevěřící a znamení hledající generace hledá symboly, ale nebude vám dáno žádné jiné znamení, než které již máte a které uvidíte, až Syn Člověka vás opustí.“

153:4.6 (1714.5) A když přestal mluvit, jeho apoštolové ho obstoupili a vyvedli ven ze synagogy. Mlčky s ním šli nazpět do Betsaidy. Všichni byli ohromeni a poněkud zachváceni strachem z náhlé změny v taktice učení Učitele. Nebyli vůbec zvyklí vidět ho jednat takovým bojovným způsobem.

5. Sobotní večer

153:5.1 (1715.1) Častokrát Ježíš rozmetal naděje svých apoštolů, opakovaně zničil jejich nejvyšší očekávání, ale nikdy nebylo jejich zklamání či období soužení tak velké, jako tentokrát. A také se nyní k jejich depresi přidal strach o vlastní bezpečnost. Každý z nich byl značně vylekán náhlostí a kompaktností masové dezerce lidí. Také byli do jisté míry poděšeni a znepokojeni neočekávanou troufalostí a agresivním jednáním farizejů, kteří přišli z Jerusalemu. Ale většina z nich byla vyvedena z míry náhlou změnou v taktice Ježíše. Za normálních okolností by přivítali tento bojovnější postoj, ale tak jak přišel a společně s mnohými dalšími nečekanými reakcemi a situacemi, to je vyděsilo.

153:5.2 (1715.2) A nyní, po návratu domů, se k těmto všem starostem přidala další, Ježíš odmítl jíst. Na několik hodin se uzavřel v jedné z horních místností. Byla již skoro půlnoc, když Jóab, vůdce evangelistů se vrátil a oznámil, že zhruba třetina jeho druhů opustila jejich věc. Celý večer věrní učedníci přicházeli a odcházeli, oznamujíc, že v Kafarnaumu nastal všeobecný náhlý obrat v cítění k Učiteli. Náboženští vůdcové z Jerusalema neváhali živit tento pocit nepřátelství a všemi možnými způsoby se snažili postavit lid proti Ježíšovi a jeho učení. Během těchto zatěžkávajících hodin dvanáct žen se radilo v domě Petra. Byly značně rozrušeny, ale žádná je neopustila.

153:5.3 (1715.3) Bylo krátce po půlnoci, když Ježíš sešel dolů z horního pokoje a přidal se k dvanácti apoštolům a jejich druhům, kterých bylo dohromady asi čtyřicet. Řekl jim: Vidím, že toto prosévání království vás stresuje, ale je nevyhnutelné. Avšak, po všem tom učení, kterému se vám dostalo, je nějaký dobrý důvod pro to, abyste klopýtli o moje slova? Proč jste naplněni strachem a zděšením ve chvíli, kdy vidíte jak království se zbavuje těchto lhostejných davů a těchto polovičatých učedníků? Proč truchlíte, když rozbřesk nového dne přinese záři nové slávy duchovních učeních království nebeského? Jestli je pro vás obtížné vydržet tuto zkoušku, co budete potom dělat, až se Syn Člověka bude muset vrátit k Otci? Kdy a jak se připravíte na dobu, kdy já vystoupám na místo odkud jsem přišel na tento svět?

153:5.4 (1715.4) Moji milovaní, musíte si pamatovat, že se podněcuje pouze duch; tělo a vše co k němu náleží je jen málo užitečné. Slova, která vám říkám, jsou duch a život. Radujte se! Já jsem vás neopustil. Mnohých se dotknou má upřímná slova v těchto dnech. Již jste slyšeli, že mnoho mých učedníků se k nám obrátilo zády; již nejdou se mnou. Od samého počátku jsem věděl, že tito polovičatí věřící odejdou z našich řad. Nevybral jsem vás, dvanáct lidí a neustanovil vás vyslanci království? A teď, v takové době, jaká je, byste dezertovali? Nechť každý z vás se spolehne na svoji vlastní víru, poněvadž jednomu z vás hrozí velké nebezpečí.“ A když Ježíš skončil, Šimon Petr řekl: „Ano, Pane, jsme smutni a zmateni, ale nikdy tě neopustíme. Naučil jsi nás slova věčného života. My v tebe věříme a šli jsme s tebou po celou tuto dobu. My neustoupíme, protože víme, že tě poslal Bůh.“ A když Petr přestal mluvit, všichni svorně přikývli na souhlas s jeho slibem věrnosti.

153:5.5 (1716.1) Nato Ježíš řekl: „Jděte si odpočinout, jelikož nás čekají rušné časy; čekají nás vzrušující dny.“