Kniha Urantia

Kapitola 193

Poslední zjevení a nanebevstoupení

193:0.1 (2052.1) K OLEM deváté hodiny večer, v pátek, 5. května, se odehrálo šestnácté morontiální zjevení Ježíše v zahradě Nikodéma. V tento večer se věřící Jerusalema poprvé od vzkříšení pokusili shromáždit. Sešlo se tady jedenáct apoštolů, ženský sbor a jejich společnice a přibližně padesát dalších vůdčích učedníků Učitele, včetně několika Řeků. Tato skupina věřících mezi sebou neformálně rozmlouvala něco přes půl hodiny, když se najednou před nimi objevil v plné podobě morontiální Učitel a okamžitě jim začal dávat pokyny. Ježíš řekl:

193:0.2 (2052.2) „Pokoj s vámi. Toto je nejreprezentativnější skupina věřících─apoštolů a učedníků, mužů a žen─před kterou jsem se zjevil od chvíle mého vysvobození z těla. Nyní bych chtěl obrátit vaši pozornost na to, co jsem vám dříve řekl, že můj pobyt mezi vámi musí skončit; řekl jsem vám, že se brzy musím vrátit k Otci. A potom jsem vám jasně řekl, jak mne veleknězi a židovští vládcové pošlou na smrt a že vstanu z hrobu. Proč jste tedy dopustili, aby vás toto všechno vyvedlo tak z míry, když se to událo? A proč jste byli tak překvapeni, když jsem na třetí den vyšel z hrobky? Nevěřili jste mně, přestože jste slyšeli má slova, ale jejich smysl jste však nedokázali nepochopit.

193:0.3 (2052.3) A nyní dobře naslouchejte mým slovům a neudělejte opět tu stejnou chybu, že budete poslouchat mému učení rozumem, zatímco ve vašich srdcích nedokážete pochopit jeho význam. Od počátku mého žití jako jednoho z vás jsem vás učil, že mým cílem je odhalit nebeského Otce jeho dětem na zemi. Prožil jsem poskytnutí sebe sama odhalováním Boha, abyste vy mohli poznat život, prožitý v poznávání Boha. Odhalil jsem Boha jako vašeho nebeského Otce; odhalil jsem vás jako jeho pozemské syny. Je faktem, že Bůh vás miluje jako své syny. Skrze víru v má slova se tento fakt stává ve vašich srdcích věčnou a živou pravdou. Když skrze živou víru získáte božské uvědomění Boha, pak jste zrozeni v duchu jako děti světla a života─věčného života, ve kterém budete vzestupovat vesmírem vesmírů a získáte zkušenost z nalezení Boha-Otce v Ráji.

193:0.4 (2052.4) Vyzývám vás, abyste si navždy zapamatovali, že vaší misí mezi lidmi je hlásat evangelium království─realitu otcovství Boha a pravdu o synovství člověka. Hlásejte celou pravdu radostných zpráv, nejenom část spasitelného evangelia. Mé vzkříšení nezměnilo vaše poselství. Skrze víru poznané synovství s Bohem zůstává stále spasitelnou pravdou evangelia království. Musíte jít do světa kázat lásku Boha a službu člověku. To, co svět nejvíce potřebuje vědět je: lidé jsou Božími syny a skrze víru mohou skutečně poznat a denně prožívat tuto povznášející pravdu. Mé poskytnutí sebe sama by mělo pomoci všem lidem poznat, že jsou děti Boha, ale takové poznání nebude stačit, jestliže nedokážou osobně, skrze svoji víru, pochopit spasitelnou pravdu o tom, že jsou živými duchovními syny věčného Otce. Evangelium království je o lásce Otce a službě jeho dětí na zemi.

193:0.5 (2053.1) Vy všichni tady přítomní víte, že jsem vstal z mrtvých, ale na tom není nic neobvyklého. Já mám moc položit svůj život a vzít si ho zpět; Otec takovou moc dává svým Rajským Synům. Vaše srdce by měla být spíše rozrušena zprávou o tom, že brzy poté, jak jsem vyšel z Josefovy hrobky, zesnulí smrtelníci epochy vstoupili na cestu věčného vzestupu. Já jsem žil svůj život v těle proto, abych vám ukázal, jak vy můžete, prostřednictvím láskyplné služby, odhalovat Boha svým bližním tak, jako já jsem prostřednictvím své lásky k vám a službě vám odhaloval vám Boha. Žil jsem mezi vámi jako syn Člověka, abyste vy a všichni ostatní lidé mohli poznat, že vy všichni jste skutečně syny Božími. Jděte proto nyní do celého světa kázat toto evangelium království nebeského všem lidem. Milujte všechny lidi tak, jak já jsem miloval vás; služte svým smrtelným bližním tak, jak já jsem sloužil vám. Darem jste dostali, darem dávejte. Zůstaňte tady v Jerusalemu jen do doby, až odejdu k Otci a až vám sešlu Ducha Pravdy. Ten vás povede k rozšířené pravdě a já půjdu s vámi do celého světa. Já jsem vždy s vámi a můj pokoj nechávám s vámi.“

193:0.6 (2053.2) Když k nim Učitel takto promluvil, zmizel jim z očí. Již téměř svítalo, když se tito věřící začali rozcházet; celou noc zůstali pospolu v zahradě, debatujíc horlivě o Učitelových pokynech a přemýšlejíc o všem, co se jim přihodilo. Jakub Zebedeus a ostatní apoštolové jim pověděli o svých zkušenostech s morontiálním Učitelem v Galileji a vyprávěli jim, jak se jim třikrát zjevil.

1. Zjevení v Sycharu

193:1.1 (2053.3) Kolem čtvrté hodiny v sobotu odpoledne, 13. května, se Učitel zjevil Naldě a přibližně sedmdesáti věřícím Samařanům blízko Jákobovy studny v Sycharu. Tito věřící se často scházeli na tomto místě, které bylo kousek od místa, kde Ježíš hovořil s Naldou o vodě života. V ten den, když právě věřící skončili debaty o zprávě o vzkříšení, Ježíš se náhle před nimi objevil a řekl:

193:1.2 (2053.4) „Pokoj s vámi. Radujte se ze zprávy o tom, že jsem vstal zmrtvých a jsem živý, ale to vám nic nepřinese, pokud se nejdříve nenarodíte ve věčném duchu a tím získáte, skrze víru, dar věčného života. Jestli jste věřícími syny mého Otce, nikdy nezemřete; nikdy nezaniknete. Evangelium království vás naučilo tomu, že všichni lidé jsou syny Božími. A tato radostná zpráva o lásce nebeského Otce k jeho pozemským dětem musí být roznesena do celého světa. Nastal čas uctívat Boha ne na hoře Gerizím či v Jerusalemu, ale tam kde jste a jací jste, v duchu a v pravdě. Je to vaše víra, která spasí vaše duše. Spasení je dar Boha všem, kteří věří, že jsou jeho synové. Ale nemylte se; i když spasení je nezištný dar Boha a je poskytnutý všem, kteří ho přijmou vírou, pak následuje zkušenost přinášení duchovních plodů v tomto životě, prožitém v těle. Přijetí učení o otcovství Boha znamená, že vy také upřímně přijmete s ním spojenou pravdu o bratrství lidí. A jestli člověk je váš bratr, tak je víc než pouze váš soused, kterého Otec po vás vyžaduje milovat jako sebe samého. Svého bratra, jelikož je členem vaší rodiny, nebudete pouze milovat rodinnou láskou, ale budete mu také sloužit tak, jako byste sloužili sami sobě. A budete takto milovat a sloužit svému bratru, poněvadž vy, jako mí bratři, jste tak milovali mne a sloužili mně. A tak jděte do celého světa vyprávět o těchto radostných zprávách každé rase, kmenu a národu. Můj duch půjde před vámi a já budu stále s vámi.“

193:1.3 (2054.1) Tito Samařané byli nesmírně udiveni tímto zjevením Učitele a okamžitě spěchali do nejbližších měst a vesnic, kde šířili zprávu o tom, že viděli Ježíše a že s nimi mluvil. A toto bylo sedmnácté morontiální zjevení Učitele.

2. Zjevení ve Fénicii

193:2.1 (2054.2) Osmnácté zjevení Učitele se událo v Týru, v úterý 16. května, krátce před devátou hodinou večer. Opět se objevil před uzavřeným shromážděním věřících a to ve chvíli, kdy se chystali k rozchodu a řek jim:

193:2.2 (2054.3) „Pokoj s vámi. Radujete se ze zprávy o tom, že syn Člověka vstal zmrtvých, protože tak víte, že vy a vaši bratři také přežijí smrt v těle. Ale takové přežití závisí na vašem předchozím zrození v duchu─v duchu hledání pravdy a nacházení Boha. Chléb a vodu života proto dostávají pouze ti, kteří hladoví po pravdě a žízní po spravedlnosti─po Bohu. Skutečnost, že zemřelí vstanou zmrtvých není evangeliem království. Všechny tyto velké pravdy a vesmírné fakty souvisejí s tímto evangeliem v tom, že jsou součástí důsledků, vyplývajících z víry v radostné zprávy a stávají se následnou zkušeností těch, kteří se skrze víru a činy a pravdu stali nesmrtelnými syny věčného Boha. Můj Otec mě poslal na tento svět oznámit toto spasení synovstva všem lidem. A tak i já vás posílám do světa hlásat toto spasení synovstva. Spasení je bezplatným darem Boha, ale ti, narozeni v duchu, budou okamžitě přinášet plody božského ducha v láskyplné službě svým bližním. A plody božského ducha, které přinášejí životy v duchu narozených a Boha si uvědomujících smrtelníků jsou: láskyplná služba, nezištná péče, statečná oddanost, upřímná čestnost, osvícená poctivost, neumírající naděje, přesvědčivá víra, soucitná pomoc, neutuchající dobro, odpouštějící tolerance a trpělivý klid. Jestli samozvaní věřící nepřinášejí tyto plody božského ducha ve svých životech, jsou mrtví; není v nich Duch Pravdy; jsou nepotřebnými výhonky na živé révě a brzy budou odstraněni. Můj Otec vyžaduje po svých dětech víry, aby přinášeli mnoho duchovních plodů, Jestliže nepřinášíte plody, tak odkope půdu kolem vašich kořenů a odřeže vaše neplodné výhonky. Musíte přinášet stále více plodů ducha s mírou vašeho nebeského vzestupu v královstvím Božím. Můžete vstoupit do království jako dítě, ale Otec požaduje, abyste, skrze ctnost, dosáhli plné duchovní dospělosti. A když se vydáte do světa hlásat radostné zprávy všem národům, já půjdu před vámi a můj Duch Pravdy bude pobývat ve vašich srdcích. Můj pokoj nechávám s vámi.“

193:2.3 (2054.4) A potom jim Učitel zmizel z očí. Následujícího dne se z Týru vydali na cestu ti, kteří přinesli tuto zprávu do Sidónu a také do Antiochie a Damašku. Ježíš se s těmito věřícími setkával, když žil v těle a oni ho okamžitě poznali, když k nim začal mluvit a dávat jim pokyny. I když jeho přátelé ho nedokázali ihned rozpoznat v jeho morontiální podobě, když se jim zjevil, okamžitě ho poznali, když k nim promluvil.

3. Poslední zjevení v Jerusalemu

193:3.1 (2055.1) Časně ráno, ve čtvrtek 18. května se Ježíš naposledy zjevil na zemi v morontiální podobě. Ve chvíli, kdy se jedenáct apoštolů chystalo zasednout ke snídani v horním pokoji v domě Marie, ženy nedávno zemřelého Eliáše Marka, objevil se před nimi Ježíš a řekl:

193:3.2 (2055.2) „Pokoj s vámi. Požádal jsem vás, abyste zůstali tady v Jerusalemu až do mého vystoupení k Otci a až vám sešlu Ducha Pravdy, který bude brzy rozlit na celé lidstvo a který vás obdaří nebeskou silou.“ Šimon Zélóta přerušil Ježíše otázkou: „A potom, Učiteli, ustanovíš království a my uvidíme, jak se sláva Boží projevuje na zemi?“ Vyslechnuvši si Šimonovu otázku, Ježíš odpověděl. „Šimone, ty stále lpíš na svých starých představách o židovském Mesiáši a materiálním království. Ale až na vás sestoupí duch, vy dostanete duchovní sílu a brzy se vydáte do celého světa kázat toto evangelium království. Jak Otec poslal mne na tento svět, tak já posílám vás. A přeji si, abyste milovali jeden druhého a věřili jeden druhému. Jidáš již mezi vámi není, jelikož jeho láska vychladla a jelikož odmítl věřit vám, svým věrným bratrům. Vy jste nečetli ve Spisech: „Není dobře člověku samotnému. Nikdo nežije sám pro sebe?“ A také to místo, kde je řečeno: „Kdo chce mít přátele, musí sám být přátelský?“ A neposlal jsem vás učit ve dvojicích, abyste se necítili osamělí a neupadli do stavu nejistoty a trápení, které přináší osamělost? Vy také dobře víte, že když jsem byl v těle, nedopustil jsem, abych byl sám po delší dobu. Od samého začátku našeho společného života jsem měl vždy u sebe dva, nebo tři z vás, anebo někde velmi blízko po ruce, když jsem rozmlouval s Otcem. Proto věřte a důvěřujte jeden druhému. A toto je mnohem důležitější nyní, poněvadž dnes se vás chystám zanechat na tomto světě samotné. Nastal čas; brzy odejdu k Otci.“

193:3.3 (2055.3) Když Ježíš domluvil, pokynul jim, aby šli za ním a vedl je na Olivovou horu, kde se s nimi rozloučil před svým odchodem z Urantie. Na Olivovou horu šli ve slavnostním mlčení. Od chvíle, kdy vyšli z horního pokoje, nikdo z nich nepromluvil jediného slova až do okamžiku, kdy stanuli s Ježíšem na Olivové hoře.

4. Příčiny Jidášova pádu

193:4.1 (2055.4) V první části svého proslovu ke svým apoštolům na rozloučenou Ježíš mluvil o ztrátě Jidáše a na příkladu tragického osudu jejich zrádného druha důrazně upozornil na nebezpečí sociální izolace a odloučení od přátel. Pro věřící této i budoucích epoch může být užitečné se krátce podívat na příčiny pádu Jidáše ve světle Ježíšových poznámek a z pohledu nahromaděných poznáních v následných stoletích.

193:4.2 (2055.5) Když se podíváme zpět na tuto tragédii, pochopíme, že Jidáš zbloudil z cesty především z toho důvodu, že byl velmi výrazně osamělou osobností─osobností uzavřenou do sebe a mimo normálních společenských kontaktů. Jidáš tvrdošíjně odmítal důvěřovat svým apoštolským druhům, anebo se s nimi upřímně přátelit. Ale jeho izolovaný typ osobnosti by sám o sobě nebyl příčinou Jidášova selhání, kdyby se naučil více milovat a duchovně růst. Kromě toho, aby to bylo ještě horší, on měl neustále v sobě zášť a živil v sobě takové psychologické nepřátele, jako pomstu a zobecněnou touhu „vyrovnat“ se s kýmkoliv za všechna svá zklamání.

193:4.3 (2056.1) Taková nešťastná kombinace individuálních osobitých charakterových nedostatků a vnitřních tendencí přivedla do záhuby dobře nasměrovaného člověka, který nedokázal zdolat tyto projevy zla láskou, vírou a důvěřivostí. To, že Jidáš nemusel zabloudit, je dobře ukázáno na případech Tomáše a Natanaela, kteří oba byli postiženi těmito stejnými sklony podezírat a nadměrným individualismem. Také Ondřej a Matouš měli hodně podobných sklonů, ale u všech těchto mužů postupem času narůstala láska k Ježíšovi a ke svým apoštolským druhům a přibývalo jí. Oni rostli v šlechetnosti a ve vědomí pravdy. Stále více a více důvěřovali svým druhům a pomalu nabývali schopnost se na ně spoléhat. Jidáš tvrdošíjně odmítal důvěřovat svým bratrům. Když se v něm nakupily jeho emocionální rozpory, přinutily ho vždy hledat utěšení a radu u jiných a dostalo se mu nerozumné útěchy od svých neduchovních příbuzných či náhodných známých, kteří byli buď lhostejní, nebo dokonce nepřátelští k úspěšnému rozvoji duchovních realit nebeského království, které mělo na zemi dvanáct vysvěcených vyslanců a on byl jedním z nich.

193:4.4 (2056.2) Jidáš utrpěl porážku ve svých pozemských bojích v důsledku následujících faktorů, vyplývajících z osobních sklonů a slabosti charakteru:

193:4.5 (2056.3) 1. Byl izolovaným typem člověka. Projevoval se vysoce individualisticky a zvolil si cestu k zatvrzele „uzavřené“ a nesociální typu osobnosti.

193:4.6 (2056.4) 2. Jako dítě měl všechno usnadněné. Těžce snášel odpor. Vždy očekával vítězství; on vůbec neuměl prohrávat.

193:4.7 (2056.5) 3. Jidáš se nikdy nenaučil filozoficky přistupovat ke zklamání. Namísto přijímání zklamání jako normálního a běžného rysu lidského bytí, se vždy uchyloval k obviňování za všechny své osobní potíže a zklamání někoho konkrétního nebo všechny své druhy jako skupinu.

193:4.8 (2056.6) 4. Měl sklon držet v sobě zášť; neustále se zabýval myšlenkou na pomstu.

193:4.9 (2056.7) 5. Nerad se díval upřímně pravdě do očí; byl nečestný ve svém postoji k životním situacím.

193:4.10 (2056.8) 6. Nechtěl mluvit o svých osobních problémech se svými nejbližšími druhy; odmítal hovořit o svých potížích se svými opravdovými přáteli a těmi, kteří ho upřímně milovali. Za celé roky spojení s Učitelem, Jidáš ani jednou za ním nepřišel s čistě osobním problémem.

193:4.11 (2056.9) 7. Jidáš nikdy nepochopil to, že opravdové odměny za ušlechtilý život jsou nakonec duchovní výhry, které ne vždy jsou uděleny během tohoto jednoho krátkého života v těle.

193:4.12 (2056.10) V důsledku neustálé izolace své osobnosti se jeho trápení násobila, jeho soužení zvyšovala, jeho úzkosti sílily a jeho zoufalství se prohlubovalo téměř za hranici snesitelnosti.

193:4.13 (2057.1) I když tento sobecký a ultraindividualistický apoštol měl mnoho psychických, emocionálních a duchovních problémů, jeho hlavními potížemi byly: ve sféře osobnosti─byl izolován; ve sféře mysli─byl podezíravý a pomstychtivý; ve sféře temperamentu─byl nevrlý a nevraživý; v emocionální sféře─nebyl schopen milovat a odpouštět; ve společenské sféře─nedůvěřoval a byl zcela uzavřený do sebe; ve sféře ducha─byl arogantní a sobecky ambiciózní; ve sféře života─ignoroval ty, kteří ho milovali a ve smrti zůstal bez přátel.

193:4.14 (2057.2) Takové jsou tedy faktory mysli a vlivy zla a když působí společně, vysvětluje to, proč dobře nasměrovaný a svého času upřímný věřící v Ježíše a dokonce po několika letech důvěrného soužití s jeho transformující osobností, opustil své druhy, zavrhl posvátnou věc, zřekl se svého svatého poslání a zradil svého božského Učitele.

5. Nanebevstoupení Učitele

193:5.1 (2057.3) Bylo kolem půl osmé ve čtvrtek ráno, 18. května, když Ježíš přišel na západní svah Olivové hory se svými jedenácti mlčícími a poněkud zmatenými apoštoly. Z tohoto místa, asi ve dvou třetinách cesty na vrchol, se mohli podívat na Jerusalem a dolů na Getsemane. Ježíš byl nyní připraven říci svá poslední slova na rozloučenou se svými apoštoly, než opustí Urantii. Když tam před nimi stál, apoštolové si bez jakéhokoliv pokynu klekli kolem něho v kruhu a Učitel řekl:

193:5.2 (2057.4) „Žádám vás, abyste zůstali v Jerusalemu do doby, dokud nebudete obdařeni silou s nebes. Já se vás chystám nyní opustit; chystám se vystoupit ke svému Otci a brzy, velmi brzy, sešleme na tento svět mého pobytu Ducha Pravdy; a až přijde, vy začnete nové hlásání evangelia království. Milujte lidi láskou, s jakou jsem já miloval vás a služte svým smrtelným druhům tak, jako já jsem sloužil vám. Nechť plody ducha, které se rodí ve vašich životech, podnítí lidské duše uvěřit v pravdu, že člověk je synem Božím a že všichni lidé jsou bratři. Pamatujte si všechno, čemu jsem vás učil a život, který jsem prožil mezi vámi. Moje láska vás chrání, můj duch bude pobývat ve vás a můj pokoj bude stále s vámi. Sbohem.“

193:5.3 (2057.5) Když morontiální Učitel takto promluvil, zmizel jim z očí. Toto takzvané nanebevstoupení Ježíše se ničím nelišilo od jeho ostatních zmizeních z očí smrtelníků během těch čtyřiceti dní, které v morontiální podobě strávil na Urantii.

193:5.4 (2057.6) Učitel odešel do Edentie přes Jerusem, kde Nejsvrchovanější, pod dohledem Rajského Syna, vysvobodili Ježíše Nazaretského z morontiálního stavu a prostřednictvím duchovních kanálů vzestupu mu vrátili jeho status Rajského Syna a svrchovaného vládce Salvingtonu.

193:5.5 (2057.7) Bylo přibližně tři čtvrtě na osm tohoto rána, když morontiální Ježíš zmizel z pohledu jeho jedenácti apoštolů a začal svůj vzestup k pravé ruce svého Otce, aby obdržel oficiální potvrzení své absolutní nadvlády ve vesmíru Nebadon.

6. Petr svolává schůzi

193:6.1 (2057.8) Na základě instrukcí od Petra, Jan Marek a další pozvali všechny nejpřednější učedníky na poradu v domě Marie, ženy zemřelého Eliáše Marka. V půl jedenácté se tady shromáždilo sto dvacet nejdůležitějších, v Jerusalemu žijících, učedníků Ježíše, aby si vyslechli zprávu o Ježíšově vzkazu na rozloučenou a dozvěděli se o jeho nanebevstoupení. Mezi přítomnými byla i Marie, matka Ježíše. Do Jerusalema se vrátila s Janem Zebedeem v době, když apoštolové přišli zpět z jejich nedávného pobytu v Galileji. Brzy po Pentekosté se vrátila do domu Salome v Betsaidě. Jakub, bratr Ježíše, byl také přítomen na této poradě─prvním svolaném shromáždění Učitelových učedníků po završení jeho planetární pouti.

193:6.2 (2058.1) Šimon Petr promluvil za své apoštolské druhy a ve své řeči pronesl vzrušující zprávu o posledním setkání jedenácti apoštolů s jejich Učitelem a velmi dojímavě jim popsal Učitelův proslov na rozloučenou a jeho zmizení na nebesa. Byla toshromáždění, jaké ještě nikdy předtím tento svět nepoznal. Tato část zasedání trvala necelou hodinu. Potom Petr vysvětlil, že se rozhodli zvolit nástupce Jidáše Iškariotského a že teď se udělá přestávka, aby apoštolové mohli mezi sebou rozhodnout, koho ze dvou kandidátů, Matěje či Justa, kteří byli na tuto funkci navrženi, zvolit,.

193:6.3 (2058.2) Jedenáct apoštolů šlo potom dolů, kde se dohodli na tom, že losováním se určí, který z těchto mužů se stane apoštolem a bude sloužit na Jidášově místě. Los padl na Matěje a ten byl prohlášen za nového apoštola. Byl náležitě uveden do své funkce a potom jmenován pokladníkem. Ale Matěj hrál v následných aktivitách apoštolů velmi neznatelnou roli.

193:6.4 (2058.3) Brzy po Pentekosté se dvojčata vrátila do svých domů v Galileji. Šimon Zélóta odešel na čas do ústraní předtím, než se vydal kázat evangelium. Tomáš se krátkou dobu trápil a potom opět obnovil hlásání evangelia. Natanael se výrazně názorově rozcházel s Petrem ohledně učení o Ježíši namísto hlásání původního evangelia království. Tento rozpor se uprostřed následujícího měsíce vyhrotil natolik, že Natanael odešel do Filadelfie navštívit Abnéra a Lazara; zůstal s nimi déle než rok a potom se vypravil do zemí ležících za Mezopotámií hlásat evangelium tak, jak mu rozuměl.

193:6.5 (2058.4) Tak zůstalo jenom šest z původních dvanácti apoštolů, kteří se stali hlavními aktéry na jevišti počátečního stadia hlásání evangelia v Jerusalemu: Petr, Ondřej, Jakub, Jan, Filip a Matouš.

193:6.6 (2058.5) Krátce před polednem se apoštolové vrátili ke svým bratrům do horního pokoje a oznámili jim, že novým apoštolem byl vybrán Matěj. A potom Petr svolal všechny věřící k modlitbě, modlitbě o tom, aby byli připraveni přijmout Učitelem slíbený duchovní dar.