Kniha Urantia

Kapitola 93

Machiventa Melkísedek

93:0.1 (1014.1) MELKÍSEDEKOVÉ jsou obecně známi jako záchranní Synové, protože se zabývají udivujícím rozsahem činností na světech lokálního vesmíru. Když vznikne jakýkoliv problém, anebo když se děje něco mimořádného, velmi často je to Melkísedek, kdo přijme tento úkol. Schopnost Synů Melkísedeků působit v mimořádných situacích a na značně odlišných úrovních vesmíru, dokonce i na fyzické úrovni projevu osobnosti, je vlastní jejich řádu. Pouze Nositelé Života mají takovou schopnost širokého rozsahu působení při proměnách fungování osobnosti.

93:0.2 (1014.2) Vesmírní synové řádu Melkísedeků byli a jsou na Urantii mimořádně aktivní. Sbor dvanácti Melkísedeků tady sloužil s Nositeli Života. Následující sbor dvanácti Synů působil ve funkci prozatímních správců na vašem světě krátce po vzpouře Kaligastii a řídil planetu až do příchodu Adama a Evy. Po selhání Adama a Evy se těchto dvanáct Melkísedků vrátilo na Urantii a pokračovali pak jako prozatímní správcové až do doby, kdy Ježíš Nazaretský, jako Syn Člověka, se stal formálním Planetárním Princem Urantie.

1. Inkarnace Machiventy

93:1.1 (1014.3) V průběhu tisíciletích, která následovala po nezdaru mise Adama na Urantii, hrozilo zjevené pravdě zaniknutí. Ačkoliv lidské rasy se rozvíjely intelektuálně, duchovně pomalu ztrácely půdu pod nohama. Kolem roku 3000 př.n.l. se představa o Bohu stala v myslích lidí velmi mlhavou.

93:1.2 (1014.4) Dvanáct Melkísedeků, prozatímních správců, vědělo o blížícím se příchodu Michaela na jejich planetu, ale oni nevěděli jak brzy se to stane; proto svolali důležitou poradu a požádali Nejsvrchovanější Edentie o opatření, které by udržovalo světlo pravdy na Urantii. Tento požadavek byl zamítnut příkazem, že „řízení záležitostí na 606. planetě Satanie je plně v rukou opatrovatelů Melkísedeků“. Prozatímní správcové potom apelovali na Otce Melkísedeka, aby jim pomohl, ale dostalo se jim odpovědi, že mají pokračovat v udržování pravdy podle svého vlastního uvážení „dokud nepřijde poskytnutý Syn“, který „zachrání planetární práva od zániku a nejistoty“.

93:1.3 (1014.5) A v důsledku toho, že byli zcela odkázáni sami na sebe, se Machiventa Melkísedek, jeden z dvanácti planetárních prozatímních správců, dobrovolně rozhodl udělat to, co se stalo pouze šestkrát v celé historii Nebadonu: ztělesnit se na zemi v podobě smrtelného člověka daného světa, poskytnout sama sebe jako záchranného Syna na pomoc planetě. Orgány Salvingtonu daly svolení pro tento počin a samotná inkarnace Machiventy Melkísedeka se uskutečnila v Palestině poblíž místa, kde potom vzniklo město Šálem. Celá procedura zhmotnění tohoto Syna-Melkísedeka byla provedena prozatímními správci planety ve spolupráci s Nositeli Života, některými Hlavními Fyzickými Kontrolory a dalšími nebeskými osobnostmi, sídlícími na Urantii.

2. Mudrc Šálemský

93:2.1 (1015.1) Machiventa byl poskytnut lidským rasám Urantie v roce 1 973 před narozením Ježíše. Jeho příchod byl nenápadný; jeho ztělesnění nebylo viděno lidským zrakem. Poprvé byl spatřen smrtelným člověkem toho památného dne, kdy vstoupil do stanu Amdona, kaldejckého pastýře, sumerského původu. A oznámení jeho mise bylo shrnuto do jednoduché věty, kterou pastevci řekl: „Jsem Melkísedek, kněz El Elyona, Nejvyššího a jediného Boha“.

93:2.2 (1015.2) Když se pastýř vzpamatoval ze svého udivení a poté, kdy tohoto cizince zasypal spoustou otázek, nabídl Melkísedekovi večeři a to bylo poprvé v jeho dlouhém vesmírném životě, kdy Machiventa pozřel materiální jídlo, potravu, která ho potom vyživovala po celou dobu jeho devadesáti čtyř let dlouhého života v podobě smrtelné bytosti.

93:2.3 (1015.3) A té noci, kdy spolu rozmlouvali pod hvězdami, Melkísedek zahájil svoji misi zjevení pravdy o realitě Boha rozpřáhnutím své paže směrem k Amdonovi a řekl: „El Elyon, ten Nejvyšší, je božský tvořitel hvězd na obloze a také stvořitel této země, na které žijeme a je také nejvyšším Bohem na nebesích.

93:2.4 (1015.4) Během několika let Melkísedek nashromáždil kolem sebe skupinu žáků, stoupenců a věřících, kteří vytvořili jádro budoucí komunity Šálemu. Brzy byl znám po celé Palestině jako kněz El Elyona─Nejvyššího Boha─a jako mudrc Šálemský. V okolních kmenech ho často nazývali šejkem, nebo králem Šálemským. Šálem bylo místo, které se po zmizení Melkísedeka stalo městem Jebus, později nazýváno Jeruzalém.

93:2.5 (1015.5) Svým osobním vzhledem se Melkísedek podobal smíšeným Noditům a Sumerům té doby. Vysoký byl skoro sto osmdesát centimetrů a měl velmi působivé vzezření. Mluvil řečí Kaldejců a ještě šesti dalšími jazyky. Oblékal se velmi podobně jako kananejští kněží s výjimkou toho, že na prsou nosil emblém tří soustředných kruhů, což v Satanie přestavuje symbol pro Rajskou Trojici. Během jeho působení se tento znak tří soustředných kruhů stal tak posvátným, že se ho lidé neodvažovali používat a proto byl během několika dalších generací brzy zapomenut.

93:2.6 (1015.6) Ačkoliv Machiventa žil stejným způsobem života jako ostatní muži tohoto světa, nikdy se neoženil a také nemohl zanechat na zemi potomky. I když se jeho fyzické tělo podobalo tělu lidskému, bylo ve skutečně toho typu speciálně upravených těl, použitých setninou zhmotněných členů osobního štábu Kaligastii, kromě toho, že neměl plazmu života žádné lidské rasy. A na Urantii nebyl ani strom života. Kdyby Machiventa zůstal na zemi dlouhou dobu, jeho fyzický mechanizmus by se postupně zhoršoval; a tak ukončil svoji darovací misi v devadesáti čtyřech letech, ještě dávno předtím, než se jeho materiální tělo začalo rozkládat.

93:2.7 (1016.1) Tento inkarnovaný Melkísedek obdržel Ladiče Myšlení, který pobýval v jeho nadlidské osobnosti jako monitor času a rádce těla, čímž takto získával ty zkušenosti a praktické poznatky o problémech na Urantii a způsobu žití inkarnovaného Syna, které později umožnily tomuto duchu Otce působit tak odvážně v lidské mysli Syna Božího─Michaela─, když se objevil na zemi v podobě smrtelného těla. A toto je jediný Ladič Myšlení, který kdy působil na Urantii ve dvou myslích, ale obě mysli byly jak božské, tak i lidské.

93:2.8 (1016.2) Během své inkarnace v lidském těle byl Machiventa plně v kontaktu se svými jedenácti druhy ze sboru planetárních správců, ale nemohl komunikovat s ostatními řády nebeských osobností. Kromě těchto Melkísedeků, prozatímních správců planety, neměl žádný jiný kontakt s nadlidskými inteligencemi, pouze s lidskými bytostmi.

3. Melkísedekovo učení

93:3.1 (1016.3) V průběhu deseti let Melkísedek založil svoje školy v Šálemu a organizoval je podle starého systému, který byl vytvořen dávnými Šétskými kněžími druhého Edenu. Také idea desátkového systému, kterou později zavedl, na jeho víru obrácený, Abrahám, byla převzata z přetrvávajících tradičních metod starodávných Šétů.

93:3.2 (1016.4) Melkísedek učil koncepci jednoho Boha, univerzální Božskosti, ale nechal lidi spojovat své učení s Otcem Souhvězdí Norlatiadek, kterého nazýval El Elyon─Nejvyšší. Melkísedek se vůbec nezmiňoval o postavení Lucifera a o stavu záležitostí na Jerusemu. Lanaforge, Vládce Soustavy, neměl téměř nic do činění s Urantií až do doby po skončení poskytnutí Michaela. Pro většinu šálemských žáků byla Edentie nebem a Nejvyšší Bohem.

93:3.3 (1016.5) Symbol tří soustředných kruhů, který Melkísedek použil jako znak svého poslání, většina lidí považovala za znázornění tří království: lidí, andělů a Boha. A bylo jim dovoleno v této víře setrvávat; jen velmi málo jeho stoupenců vědělo, že tyto tři kruhy symbolizovaly nekonečnost, věčnost a univerzalitu Rajské Trojice─zdroje božské podpory a řízení; také Abrahám považoval tento symbol za znázornění třech Nejsvrchovanějších Edentie, protože mu bylo řečeno, že tři Nejsvrchovanější působí jako jeden. Když Melkísedek učil koncepci Trojice, symbolizovanou v jeho znaku, obvykle ji ztotožňoval se třemi Vorondadeky─vládci souhvězdí Norlatiadek.

93:3.4 (1016.6) Vůbec se nesnažil učit své řadové stoupence o něčem, co je za faktem vládnutí Nejsvrchovanějších Edentie─Bohů Urantie. Ale některé Melkísedek učil pokročilou pravdu, obsahující řízení a organizování lokálního vesmíru a svého duchaplného učedníka Nordana Kénijského a jeho skupinu svědomitých žáků učil pravdu o supervesmíru a dokonce i o Havoně.

93:3.5 (1016.7) Členové rodiny Katra, u které Melkísedek žil přes třicet let, znali mnohé z těchto vyšších pravd a uchovávali je ve své rodině velmi dlouho, dokonce až do dnů jejich proslulého potomka Mojžíše, kterému byla tato nesmírně důležitá tradice o době Melkísedeka předána jak z otcovy strany, tak také prostřednictvím jiných zdrojů na matčině straně.

93:3.6 (1016.8) Melkísedek učil své následovníky všemu, co byli schopni pochopit a vstřebat. Také mnohé současné náboženské ideje o nebesích a zemi, o člověku, Bohu a andělích, nejsou příliš vzdálena od těchto učeních Melkísedeka. Ale tento velký učitel podrobil všechno doktríně jednoho boha, univerzálního Božstva, nebeského Tvořitele a božského Otce. Důraz na toto učení byl kladen za účelem přitažlivosti pro lidský obdiv a připravování cesty pro následný příchod Michaela jako Syna tohoto stejného Vesmírného Otce.

93:3.7 (1017.1) Melkísedek učil, že někdy v budoucnu přijde další Syn Boží v lidském těle, jako on sám přišel, ale ten se narodí ženě. Právě proto se mnoho pozdějších učitelů domnívalo, že Ježíš je kněz, nebo pastor, „navěky podobný Melkísedekovi“.

93:3.8 (1017.2) Tak Melkísedek připravil cestu a postavil jeviště pro světové šíření jednobožství, nutné pro poskytnutí opravdového Rajského Syna jednoho Boha, kterého tak živě popisoval jako Otce všeho a kterého Abrahámovi představil jako Boha, který přijme člověka na základě jediné podmínky: osobní víry. A když se Michael objevil na zemi, potvrdil všechno to, co Melkísedek učil o Rajském Otci.

4. Náboženství Šálemu

93:4.1 (1017.3) Obřady šálemského uctívání byly velmi prosté. Každý člověk, který podepsal, nebo označil znakem na hliněných tabulkách svůj vztah k Melkísedekově víře, se tímto zavazuje a upisuje k následujícímu:

93:4.2 (1017.4) 1. Já věřím v El Elyona, Nejvyššího Boha, jediného Vesmírného Otce Tvořitele všech věcí.

93:4.3 (1017.5) 2. Já přijímám Melkísedekovu úmluvu s Nejvyšším, která poskytuje Boží přízeň za moji víru a ne za obětování a spalování darů.

93:4.4 (1017.6) 3. Já slibuji, že se budu řídit sedmi přikázáními Melkísedeka a říkat všem lidem tuto dobrou novinu o této úmluvě s Nejvyšším.

93:4.5 (1017.7) A v tom spočívala celá víra šálemské kolonie. Ale i takové krátké a stručné prohlášení víry bylo vcelku příliš a hodně pokročilé pro lidi té doby. Oni jednoduše nebyli schopni pochopit ideu jak je možno získat boží přízeň za nic─pouze za víru. Byli hluboce zatvrzelí ve víře, že člověk byl zrozen dlužníkem bohům. Po velmi dlouhou dobu a příliš horlivě přinášeli svoje oběti a dávali dary knězům, aby dokázali pochopit dobrou novinu, že spasení─boží blahovůle─je nezištný dar pro všechny, kteří uvěří v Melkísedekovu úmluvu. Už jenom to, že Abraham věřil „na půl srdce“, znamenalo, že byl „pokládán za čestného“.

93:4.6 (1017.8) Sedm přikázáních, vyhlášených Melkísedekem, bylo sestaveno podle nejvyššího zákona dávné Dalamatie a značně připomínalo sedm přikázáních, které se učily v prvním a druhém Edenu. Tato přikázání náboženství Šálemu byla:

93:4.7 (1017.9) 1. Nebudeš sloužit žádnému jinému Bohu, ale pouze Nejvyššímu Stvořiteli nebes a země.

93:4.8 (1017.10) 2. Nebudeš pochybovat o tom, že víra je jediným požadavkem pro věčné spasení.

93:4.9 (1017.11) 3. Nebudeš klamně svědčit.

93:4.10 (1017.12) 4. Nezabiješ.

93:4.11 (1017.13) 5. Neukradeš.

93:4.12 (1018.1) 6. Nespácháš cizoložství.

93:4.13 (1018.2) 7. Budeš ctít své rodiče a starší.

93:4.14 (1018.3) Ačkoliv v kolonii nebylo dovoleno přinášet oběti, Melkísedek dobře věděl, jak je to obtížné náhle vykořenit dávno zavedené zvyky a proto moudře nabídl těmto lidem, aby nahradili starší způsoby obětování těla a krve posvěceným chlebem a vínem. Je napsáno: „Melkísedek, král Šálemský, zavedl chléb a víno“. Ale ani taková obezřetná inovace nebyla zcela úspěšná; některé kmeny si udržovaly vedlejší centra na okraji Šálemu, kde přinášely oběti a spalovaly dary. Také Abraham se uchýlil k tomuto barbarskému zvyku po svém vítězství nad Kedorlaómerem; on se prostě necítil dobře, dokud nepřinesl tradiční oběť. A Melkísedekovi se nikdy úplně nepodařilo vymýtit tento sklon z náboženských praktik svých následovníků, včetně Abrahama.

93:4.15 (1018.4) Podobně jako Ježíš, Melkísedek se zásadně věnoval splnění své poskytovací misi. Nesnažil se reformovat mravy, měnit obyčeje světa, dokonce ani šířit pokrokové hygienické praktiky, nebo vědecké pravdy. On přišel, aby splnil dva úkoly: udržet na zemi naživu pravdu o jediném Bohu a připravit cestu pro následné poskytnutí Rajského Syna tohoto Otce v podobě smrtelného člověka.

93:4.16 (1018.5) Melkísedek učil základní zjevenou pravdu v Šálemu devadesát čtyři let a během této doby navštívil jeho školu Abraham třikrát v různých obdobích. Nakonec konvertoval k Šálemskému učení a stal se jedním z nejnadanějších žáků a hlavních stoupenců Melkísedeka.

5. Volba Abrahama

93:5.1 (1018.6) Ačkoliv to může být chybou hovořit o „vyvoleném národě“, ale není chybou zmínit se o Abrahamovi jako o vybraném jedinci. Melkísedek vložil na Abrahama odpovědnost za udržení pravdy o jediném Bohu v protikladu převládající víry v mnohobožství.

93:5.2 (1018.7) Výběr Palestiny jako místa pro aktivity Machiventy bylo částečně určeno snahou vytvořit kontakt s nějakou lidskou rodinou, ztělesňující potenciály vůdcovství. V době inkarnace Melkísedeka bylo na zemi mnoho rodin stejně dobře vybavených pro přijetí učení Šálemu, jako byla rodina Abrahama. Mezi červenými lidmi, žlutými lidmi a potomky Anditů se nacházely stejně obdařené rodiny. Ale na druhé straně, žádná z těchto lokalit nebyla tak vhodně situovaná pro pozdější příchod Michaela na zem, jako východní pobřeží Středozemního moře. Melkísedekova mise a následný příchod Michaela mezi hebrejský lid byly v převážné míře dány zeměpisnou polohou, faktem, že Palestina ležela ve středu tehdejšího obchodu, cestování a civilizace světa.

93:5.3 (1018.8) Melkísedekové, prozatímní správci planety, pozorovali předky Abrahama po určitou dobu a s určitostí očekávali v některé generaci potomka, který bude ztělesňovat inteligenci, podnikavost, moudrost a upřímnost. Děti Teracha, otce Abrahama, splňovaly ve všech ohledech tyto požadavky. A právě možnost navázání kontaktu s těmito všestrannými Terachovými dětmi měla značný podíl na příchodu Machiventy do Šálemu a ne do Egypta, Číny, Indie, nebo k severním kmenům.

93:5.4 (1019.1) Terach a jeho celá rodina byli na půl srdce obráceni na náboženství Šálemu, které bylo kázáno v Kaldeji; o Melkísedekovi se dozvěděli prostřednictvím kázání Ovida, fénického učitele, který šířil šálemské učení v Uru. Opustili Ur s tím záměrem, že půjdou přímo do Šálemu, ale Abrahamův bratr Náchor váhal, a protože Melkísedeka neviděl, přesvědčil je, aby se usadili v Cháranu. A od jejich příchodu do Palestiny uběhlo hodně času, než byli ochotni zničit všechny své domácí bohy, které si sebou přinesli; trvalo jim to velmi dlouho vzdát se velkého počtu mezopotámských bohů ve prospěch jediného Boha Šálemu.

93:5.5 (1019.2) Několik týdnů po smrti Abrahamova otce Teracha, poslal Melkísedek jednoho ze svých učedníků, Jarama Chetejského, aby předal Abrahamovi a Náchorovi toto pozvání: „přijďte do Šálemu, kde uslyšíte naše učení o pravdě o věčném Tvořiteli a vy bratři, nechť je celý svět požehnán osvíceností vašich dětí.“ Ale Náchor ještě ne zcela přijímal Melkísedekovo evangelium a proto zůstal a vytvořil silný městský stát, který nesl jeho jméno. Ale Lot, synovec Abrahama, se rozhodl jít se svým strýcem do Šálemu.

93:5.6 (1019.3) Po příchodu do Šálemu si Abraham a Lot vybrali k bydlení tvrz na kopci blízko města, kde se mohli ubránit proti častým překvapivým útokům severních nájezdníků. V té době Chetité, Asyřané, Filištíni a další skupiny neustále napadaly kmeny ve střední a severní Palestině. Ze svého opevněného obydlí v kopcích se Abraham a Lot často vydávali do Šálemu.

93:5.7 (1019.4) Za nedlouho poté, jak se usadili nedaleko Šálemu, vydali se Abraham a Lot do údolí Nilu pro zásoby potravin, protože v Palestině v tu dobu bylo období sucha. Během svého krátkého pobytu Abraham zjistil, že na egyptském trůnu sedí jeho vzdálený příbuzný a pro tohoto krále se zúčastnil jako velitel dvou úspěšných vojenských výprav. V závěru svého pobytu u Nilu žil Abraham se svojí ženou Sárou u královského dvora a když odcházeli z Egypta, dostal podíl z válečné kořisti ze svých vojenských taženích.

93:5.8 (1019.5) Od Abrahama to vyžadovalo velké odhodlání vzdát se poct egyptského dvora a vrátit se zpět k duchovnější práci, připravené Machiventou. Ale Melkísedek byl uctíván také v Egyptě a když se celý příběh dozvěděl Faraón, důrazně nutil Abrahama k návratu, aby naplnil své sliby sloužit věci Šálemu.

93:5.9 (1019.6) Abraham měl královské ambice a na zpáteční cestě z Egypta předložil Lotovi svůj plán podrobit celý Kenaan a dostat celý jeho národ pod nadvládu Šálemu. Lota více zajímal obchod a proto s tímto plánem nesouhlasil a odešel do Sodomy zabývat se obchodem a chovem dobytka. Lot neměl rád ani vojenství, ani se mu nelíbil život pastevce.

93:5.10 (1019.7) Po návratu se svou rodinou do Šálemu, začal Abraham vypracovávat své vojenské plány. Brzy byl uznán civilním vládcem území Šálemu a pod své vedení připojil sedm okolních kmenů. Je zřejmé, že Melkísedek jen s velkými potížemi umírňoval Abrahama v jeho horlivém nadšení jít a zajmout mečem sousední kmeny a takto je rychleji přivézt k učení o pravdám Šálemu.

93:5.11 (1019.8) Melkísedek udržoval mírové vztahy se všemi okolními kmeny; on nebyl militantní a nikdy nebyl napaden žádným z vojsk, která kolem procházela sem a tam. On naprosto souhlasil s tím, aby Abraham vypracoval plán obranného systému Šálemu, což se následně stalo a nesouhlasil s ambiciózními dobyvatelskými záměry svého žáka; a tak došlo k přátelskému přerušení jejich vztahu. Abraham odešel do Chebrónu založit tam svoje hlavní vojenské město.

93:5.12 (1020.1) Kvůli svému blízkému vztahu s proslulým Melkísedekem měl Abraham velkou výhodu nad okolními malými králi; oni všichni uctívali Melkísedeka a nesmírně se báli Abrahama. Abraham o jejich strachu věděl a jenom čekal na vhodnou příležitost své sousedy napadnout; a taková záminka přišla, když několik z těchto vládců zamýšlelo zaútočit na sídlo jeho synovce Lota, který bydlel v Sodomě. Když se to Abraham dozvěděl, vtrhl v čele svých sedmi spojených kmenů na nepřítele. Jeho 318. členná osobní stráž velela více než 4000vé armádě ve chvíli útoku.

93:5.13 (1020.2) Když Melkísedek uslyšel, že Abraham vyhlásil válku,vydal se za ním, aby ho od toho kroku odradil, ale se svým bývalým stoupencem se setkal až po jeho návratu z vítězné bitvy. Abraham tvrdil, že vítězství nad jeho nepřáteli mu daroval Bůh Šálemský a tvrdošíjně trval na tom, že desátek své kořisti dá do pokladny Šálemu. Ostatních devadesát procent přemístil do svého hlavního stanoviště v Chebrónu.

93:5.14 (1020.3) Po této bitvě v Sidímském údolí se Abraham stal vůdcem druhé konfederace jedenácti kmenů a nejenže Melkísedekovi platil desátky, ale dohlížel na to, aby všichni ostatní v té oblasti dělali totéž. Jeho diplomatická jednání s králem Sodomy, spojená se strachem, který všeobecně vzbuzoval, skončila tak, že král Sodomy a ještě další se připojili k vojenské konfederaci Chebrónu; Abraham byl opravdu blízko svému cíli─založení mocného státu v Palestině.

6. Melkísedekova úmluva s Abrahamem

93:6.1 (1020.4) Cílem Abrahama bylo podrobení celého Kenaanu. Jeho odhodlání bylo pouze oslabeno skutečností, že Melkísedek neschvaloval jeho jednání. Ale když se již Abraham chystal zahájit svůj plán, přišla mu na mysl myšlenka, že nemá žádného syna, který by se stal jeho nástupcem jako vládce tohoto plánovaného království, což mu začalo dělat starosti. Sjednal si další schůzku s Melkísedekem a v průběhu tohoto jednání kněz Šálemský, viditelný Boží Syn, přesvědčil Abrahama, aby se vzdal svého plánu na materiální zisky a světské vlády ve prospěch duchovního pojetí nebeského království.

93:6.2 (1020.5) Melkísedek vysvětlil Abrahamovi marnost boje s konfederací Emorejců, ale zároveň mu vyložil, že tyto zaostalé klany s jistotou páchají sebevraždu svými potřeštěnými praktikami, takže za několik generací se natolik oslabí, že potomci Abrahama, kterých mezitím značně přibude, budou moci snadno nad nimi zvítězit.

93:6.3 (1020.6) A tady, v Šálemu, Melkísedek oficiálně uzavřel úmluvu s Abrahamem. Abrahamovi řekl: „Podívej se na nebe a spočítej hvězdy, jestli to dokážeš; tolik potomků budeš mít“. Abraham Melkísedekovi uvěřil a „to proto, že sám byl čestný“. A potom Melkísedek vyprávěl Abrahamovi o budoucím podrobení Kenaanu jeho potomky po jejich pobytu v Egyptě.

93:6.4 (1020.7) Tato úmluva Melkísedeka s Abrahamem představuje významnou dohodu mezi božskostí a lidskostí, ve které Bůh souhlasí udělat všechno; člověk pouze souhlasí věřit slibům Boha a řídit se jeho pokyny. Až dosud se věřilo, že spasení může být dosaženo pouze činy─obětováním a darováním; a tak nyní Melkísedek opět přinesl na Urantii dobrou zprávu, že spasení─blahovůle Boha─se dosáhne vírou. Ale toto evangelium prosté víry v Boha bylo příliš pokročilé; semitské kmeny se později raději vrátily zpět ke starším praktikám obětování a vykoupení hříchu prostřednictvím prolévání krve.

93:6.5 (1021.1) Zanedlouho po dosažení této úmluvy, v souladu se slibem Melkísedeka, se narodil Abrahamovi syn Izák. Po narození Izáka Abraham zaujal ke své úmluvě s Melkísedekem velmi závazný postoj a odebral se do Šálemu, aby dal úmluvu do písemné formy. Právě tehdy, při tomto veřejném a formálním přejímání úmluvy, změnil své jméno Abram na Abrahama.

93:6.6 (1021.2) Většina šálemských věřících praktikovala obřízku, ačkoliv to Melkísedek nikdy nestanovil jako povinnost. Přestože Abraham byl vždy velmi silně proti obřízce, při této příležitosti se rozhodl ctít tento obyčej a oficiálně uznal tento rituál na znamení ztvrzení šálemské úmluvy.

93:6.7 (1021.3) Bylo to po tomto upřímném a veřejném vzdání se svých osobních ambicí v zájmu významnějších plánů Melkísedeka, kdy se před ním objevily v nížině Mamre tři nebeské bytosti. Toto byla skutečná událost, bez ohledu na její spojování s pozdějším vymyšleným příběhem o přírodním zániku Sodomy a Gomory. Legendy o událostech těch dnů ukazují na to, jak zaostalá byla morálka a etika v ještě tak nedávné době.

93:6.8 (1021.4) Po uzavření významné úmluvy došlo mezi Abrahamem a Melkísedekem k úplnému usmíření. Abraham znovu převzal občanské a vojenské vedení šálemské kolonie, která ve svém vrcholu měla přes sto tisíc řádných plátců desátků na seznamu bratrství Melkísedeka. Abraham provedl rozsáhlé vylepšující opravy šálemského chrámu a opatřil nové stany pro celou školu. On nejenom že rozšířil desátkový systém, ale také zavedl mnoho zdokonalených metod řízení obchodní školy, nepočítaje svůj vlastní obrovský přínos pro zlepšení vedení misionářských misí. Hodně udělal pro zušlechtění dobytka a reorganizaci mlékárenské výroby v Šálemu. Abraham byl chytrý a schopný obchodník, na svoji dobu velmi bohatý člověk; nebyl přehnaně pobožný, ale byl naprosto upřímný a věřil v Machiventu Melkísedeka.

7. Melkísedekovi misionáři

93:7.1 (1021.5) Během několika dalších let Melkísedek pokračoval v učení svých žáků a v přípravě šálemských misionářů, kteří pronikali ke všem sousedním kmenům, především do Egypta, Mezopotámie a Malé Asie. A jak plynula desetiletí, tito učitelé cestovali dále a dále od Šálemu, nesouc sebou Machiventovo evangelium víry a důvěry v Boha.

93:7.2 (1021.6) Potomci Adamsona, usídleni kolem břehů jezera Van, byli ochotnými posluchači chetejských učitelů šálemského kultu. Z těchto míst, kde se kdysi nacházelo centrum Anditů, byli učitelé posláni do vzdálených oblastí Evropy a Asie. Šálemští misionáři pronikli do všech regionů Evropy, dokonce až na Britské ostrovy. Jedna skupina přešla přes Faerské ostrovy k Andonitům na Islandu, zatímco jiná prošla Čínou a dostala se na východní ostrovy Japonska. Životy a zkušenosti odvážných mužů a žen, kteří se vydali ze Šálemu, Mezopotámie a od ostrova Van, aby přinesli osvícení kmenům východní polokoule, představují heroickou kapitolu v historii lidské rasy.

93:7.3 (1022.1) Ale tento úkol byl tak veliký a kmeny byly tak zaostalé, že výsledky byly nevýrazné a nezřetelné. Z jedné generace na druhou se šálemské evangelium předalo jen na některých místech, a kromě Palestiny nebyla nikdy idea jednoho Boha schopna setrvat u celého kmene, nebo rasy. Dávno před příchodem Ježíše bylo učení dávných šálemských misionářů všeobecně pohlceno staršími a univerzálnějšími pověrami a vírami. Původní Melkísedekovo evangelium bylo téměř úplně vstřebáno vírami ve Velkou Matku, Slunce a dalšími starověkými kulty.

93:7.4 (1022.2) Vy, kteří dnes využíváte výhod techniky tisku stěží porozumíte tomu, jak velmi obtížné bylo udržet pravdu v těch dávných dobách, jak snadno jedno pokolení zapomnělo na nové učení svých bezprostředních předků. Vždy existovala tendence pohltit nové teorie starším náboženským učením a magií. Nové sdělení je vždy znečištěno staršími evolučními vírami.

8. Odchod Melkísedeka

93:8.1 (1022.3) Krátce po zániku Sodomy a Gomory se Melkísedek rozhodl ukončit svoje záchranné poskytnutí na Urantii. Melkísedekovo rozhodnutí zakončit svůj pobyt v lidském těle bylo ovlivněno celou řadou faktorů, z nichž hlavní byla narůstající tendence okolních kmenů a také svých nejbližších spolupracovníků považovat ho za poloboha, dívat se na něj jako na nadpřirozenou bytost, kterou opravdu byl; ale oni ho začínali uctívat příliš nadneseně a s velkým pověrčivým strachem. Kromě těchto důvodů chtěl Melkísedek opustit místo svých pozemských aktivit dostatečně dlouho před smrtí Abrahama, aby zaručil, že pravda o jednom a jediném Bohu se silně zakoření do myslí jeho následovníků. Proto, jednoho večera, dal Melkísedek dobrou noc svým lidským společníkům a odešel do svého stanu uložit se ke spánku a když k němu ráno přišli, on tam nebyl, protože ho vzali jeho druhové.

9. Po odchodu Melkísedeka

93:9.1 (1022.4) Byla to velká zkouška pro Abrahama, když Melkísedek tak náhle zmizel. Přestože své stoupence častokrát varoval, že jednou bude muset odejít tam odkud přišel, nesmířili se ztrátou svého obdivuhodného vůdce. Veliká organizace vybudovaná v Šálemu téměř úplně zmizela, ačkoliv tradice těchto dnů byly těmi, na kterých Mojžíš stavěl, když vedl hebrejské otroky z Egypta.

93:9.2 (1022.5) Ztráta Melkísedeka vnesla smutek do srdce Abrahama a ten ho již nikdy neopustil. Chebrón opustil, když se vzdal svých ambicí na vybudování materiálního království; a nyní, po ztrátě svého druha v budování duchovního království, odešel ze Šálemu za svými zájmy na jih do Geraru.

93:9.3 (1022.6) Hned po zmizení Melkísedeka zachvátil Abrahama strach a bázlivost. Při příjezdu do Geraru zatajil svoji totožnost, čehož využil Abímelek a přivlastnil si jeho ženu. (Jedné noci, krátce po své svatbě se Sárou, zaslechl Abraham o spiknutí zabít ho a získat jeho nádhernou ženu. Tento strach se stal terorem pro jinak odvážného a statečného vůdce; celý svůj život se bál, že někdo ho tajně zabije, aby získal jeho ženu. A to vysvětluje, proč ve třech různých případech se tento statečný muž projevil jako zbabělec.)

93:9.4 (1023.1) Ale nic nemohlo Abrahama na dlouho odradit od jeho poslání jako nástupce Melkísedeka. Brzy se mu podařilo získat konvertity z řad Filištínců a kmenů Abímeleka, uzavřel s nimi smlouvu, ale postupně bylo jeho učení zamořeno množstvím jejich pověr, především jejich zvykem obětovat prvorozené syny. Tak se Abraham opět stal velkým vůdcem Palestiny. Byl uctíván velkým počtem kmenů a vážen všemi králi. Byl duchovním vůdcem všech sousedních kmenů a jeho vliv působil ještě nějakou dobu po jeho smrti. Na sklonku svého života se ještě jednou vrátil do Chebrónu, na místo svých raných aktivit a na místo, kde pracoval spolu s Melkísedekem. Poslední čin Abrahama byl ten, že poslal spolehlivé služebníky do Náchoru, města svého bratra na hranici s Mezopotámií, aby našli pro jeho syna Izáka ženu z jeho vlastního kmene. Rod Abrahama měl již dlouho ve zvyku ženit se mezi bratranci a sestřenicemi. Abraham zemřel s pevnou vírou v Boha, tou vírou, o které se dozvěděl od Melkísedeka v zaniknutých školách Šálemu.

93:9.5 (1023.2) Pro následující generaci bylo těžké porozumět příběhu o Melkísedekovi; během pěti set let mnozí považovali celý příběh za mýtus. Izák se docela dobře držel učení svého otce a udržoval při životě evangelium šálemské kolonie, ale pro Jákoba to již bylo obtížnější pochopit význam těchto tradic. Josef věřil pevně v Melkísedeka a byl, především kvůli tomuto, považován svými bratry za snílka. Pocty, kterých se Josefovi dostalo v Egyptě, byly hlavně v důsledku památky na jeho pradědečka Abrahama. Josefovi bylo nabídnuto velení egyptských armád, ale protože byl tak pevným věřícím v tradice Melkísedeka, rozhodl se pro funkci civilního správce s vírou, že takto může lépe pracovat pro rozvoj nebeského království.

93:9.6 (1023.3) Učení Melkísedeka bylo obsáhlé a obšírné, ale písemná svědectví o těchto dobách se pozdějším hebrejským knězům zdála nevěrohodná a neskutečná, ačkoliv mnozí z nich měli určité pochopení pro tyto spisy, alespoň do doby vydávání zápisů Starého Zákona jako celku v Babylonu.

93:9.7 (1023.4) To, co Starý Zákon popisuje jako rozhovory mezi Abrahamem a Bohem, byly ve skutečnosti rozpravy mezi Abrahamem a Melkísedekem. Pozdější autoři považovali jméno „Melkísedek“ za synonymum Boha. Zmínky o četných setkáních Abrahama a Sáry s „andělem Hospodina“ se týkají častých rozhovorů s Melkísedekem.

93:9.8 (1023.5) Hebrejské příběhy o Izákovi, Jákobovi a Josefovi jsou mnohem věrohodnější, než ty o Abrahamovi, i když také obsahují mnoho odchylek od faktů, změn udělaných úmyslně a neúmyslně v době sestavování těchto záznamů hebrejskými kněžími během babylonského zajetí. Ketúra nebyla ženou Abrahama; stejně jako Hagar byla pouze jeho konkubínou. Veškerý majetek Abrahama přešel na Izáka, syna Sáry, jeho zákonné ženy. Abraham nebyl tak starý, jak se o tom píše a jeho žena Sára byla mnohem mladší. Jejich věk byl změněn záměrně, aby se následné narození Izáka mohlo prezentovat jako zázrak.

93:9.9 (1023.6) Nacionální hrdost Židů nesmírně utrpěla babylonským zajetím. V jejich reakci proti ponížení své národnosti se obrátili k jinému extrémnímu nacionálnímu a rasovému egoismu, ve kterém zkreslili a překroutili své tradice, aby se sami povýšili nad ostatní rasy jako vyvolený národ Boha; a proto pečlivě upravili všechny své záznamy za účelem povýšení Abrahama a svých dalších národních vůdců vysoko nad všechen ostatní lid, nevyjímaje samotného Melkísedeka. Hebrejští pisatelé proto zničili všechny spisy o těchto významných časech, které byly k nalezení a ponechali pouze příběh o setkání Abrahama s Melkísedekem po bitvě v údolí Sidím, o kterém se domnívali že přinese Abrahamovi velký respekt.

93:9.10 (1024.1) A tak, zapomínajíc na osobu Melkísedeka, zapomněli také na učení tohoto záchranného Syna o duchovním poslání slíbeného poskytnutého Syna; zapomněli na podstatu této mise tak dokonale a úplně, že jen velmi málo jejich potomků bylo schopno či ochotno přijmout Michaela, když se objevil na zemi v lidském těle, jak Machiventa předpověděl.

93:9.11 (1024.2) Ale jeden z autorů Knihy Hebrejců pochopil Melkísedekovo poslání, protože je napsáno: „Tento Melkísedek, kněz Nejvyššího, byl králem míru; bez otce, bez matky, bez původu, nemajíc ani začátek ani konec života, ale podoben Božímu Synu, zůstává knězem na věky věků.“ Tento autor označil misi Melkísedeka jako podobnou pozdějšímu poskytnutí Michaela, tvrdíc, že Ježíš byl „věčným služebníkem řádu Melkísedeka.“ I když toto přirovnání nebylo vůbec šťastné, bylo doslovnou pravdou, že Kristus obdržel výhradní právo na Urantii „na základě nařízení dvanácti Melkísedeků─prozatímních správců“, sloužících v době jeho poskytnutí na tento svět.

10. Současný status Machiventy Melkísedeka

93:10.1 (1024.3) Během těch let, kdy byl Machiventa inkarnován na Urantii, prozatímní správci Melkísedekové fungovali v jedenácti. Když se Machiventa rozhodl ukončit svoji misi záchranného Syna, oznámil tento fakt svým jedenácti druhům a ti okamžitě připravili metodu, pomocí které měl být uvolněn z lidského těla a bezpečně navrácen do svého původního stavu jako Syn Melkísedek. A na třetí den po svém zmizení ze Šálemu se objevil mezi svými jedenácti společníky sloužícími na Urantii a obnovil svoji přerušenou činnost jako jeden z prozatímních správců planety 606 v soustavě Satania.

93:10.2 (1024.4) Machiventa ukončil své poskytnutí v podobě bytosti z masa a krve stejně tak rychle, jak ho začal. Ani objevení se, ani odchod Melkísedeka nedoprovázelo žádné mimořádné oznámení, nebo projev. Jeho objevení se na Urantii se ani neuskutečnilo ve znamení svolání vzkříšených, nebo ukončení planetárního soudného období, ale jeho poskytnutí bylo nouzové. Ale Machiventa neukončil svůj pobyt v těle lidské bytosti do té doby, dokud nebyl řádně uvolněn Otcem Melkísedekem a nebyl informován o tom, že jeho nouzové poskytnutí bylo odsouhlaseno hlavním představitelem Nebadonu, Gabrielem Salvingtonským.

93:10.3 (1024.5) Machiventa Melkísedek i potom s velkým zájmem sledoval činnosti potomků těch lidí, kteří uvěřili v jeho učení, když byl v lidském těle. Ale jedinou rodovou větví, která pokračovala po dlouhou dobu v udržování čisté koncepce učení Šálemu, byli potomci Izáka, syna Abrahama.

93:10.4 (1024.6) Tento stejný Melkísedek pokračoval v průběhu následujících devatenácti stoletích ve spolupráci s velkým počtem proroků a vizionářů, čímž pomáhal udržovat naživu pravdy Šálemu až do doby, kdy se naplnil čas pro příchod Michaela na zem.

93:10.5 (1025.1) Machiventa zůstal ve funkci planetárního prozatímního správce až do doby triumfálního poskytnutí Michaela na Urantii. Poté byl přidělen do služby ve prospěch Urantie na Jerusemu jako jeden z dvaceti čtyř poradců a nedávno byl povýšen do pozice osobního vyslance Syna Tvořitele na Jerusemu, nesoucí titul Místodržitel Planetárního Prince Urantie. My jsme přesvědčeni, že po tu dobu, co Urantia zůstane obydlenou planetou, Machiventa Melkísedek se nevrátí naplno ke svým povinnostem ve svém řádu synovstva, ale zůstane, hovoříc v terminologii času, navždy planetárním pečovatelem zastupující Krista Michaela.

93:10.6 (1025.2) Vzhledem k jeho pohotovostnímu poskytnutí na Urantii, není v archívech záznam o tom, co v budoucnu na Machiventu čeká. Je pravděpodobné, že sbor Melkísedeků Nebadonu natrvalo přišel o jednoho ze svých členů. Nedávné rozhodnutí Nejsvrchovanějších, které bylo později schváleno Věčně Moudrými Uversy, silně naznačuje, že tento poskytnutý Melkísedek je předurčen k tomu, aby nahradil hříšného Planetárního Prince Kaligastiu. Jestli jsou naše domněnky v tomto ohledu správné, je celkem možné, že se Machiventa Melkísedek může opět objevit na Urantii a nějakým jiným způsobem převezme roli sesazeného Planetárního Prince, anebo se objeví na zemi ve funkci místodržitele Planetárního prince, zastupující Krista Michaela, který má nyní fakticky titul Planetární Princ Urantie. I když nám ještě dlouho nebude jasné, jaký bude Machiventův osud, nicméně, události, které se teď nedávno odehrály, silně ukazují na to, že ty naše zmíněné domněnky nejsou asi daleko od pravdy.

93:10.7 (1025.3) My dobře rozumíme tomu, jakým způsobem se Michael, díky svému triumfu na Urantii, stal nástupcem jak Kaligastii, tak i Adama; jak se stal planetárním Princem Míru a druhým Adamem. A nyní uvidíme, jak tomuto Melkísedekovi bude přidělen titul Místodržitel Planetárního Prince Urantie. Bude se také jmenovat Místodržitel Materiálního Syna Urantie? Nebo je možné, že nastane nečekaná a nebývalá událost a někdy se na planetu vrátí Adam a Eva, nebo někteří z jejich potomků jako zástupci Michaela s hodností místodržitelů druhého Adama Urantie?

93:10.8 (1025.4) A všechny tyto úvahy, spojené s určitostí budoucích příchodů jak Autoritativního Syna, tak i Synů Trojice-Učitelů, společně s výslovným slibem Syna Tvořitele, že se někdy vrátí, dělá z Urantie planetu nejasné budoucnosti a činí to z ní jednu z nejzajímavějších a nejpoutavějších sfér v celém vesmíru Nebadon. Je vcelku možné, že v některé budoucí epoše, až se Urantia bude blížit k éře světla a života, až záležitosti Luciferovi vzpoury a odtržení Kaligastii budou s konečnou platností soudně posouzeny, můžeme se stát na Urantii svědky současně přítomnosti Machiventy, Adama, Evy a Krista Michaela a také Autoritativního Syna, nebo také i Synů Trojice-Učitelů.

93:10.9 (1025.5) V našem řádu již dlouho existuje názor, že přítomnost Machiventy v jerusemském sboru správců Urantie─rada dvaceti čtyř poradců─je dostatečným důkazem pro potvrzení naší víry, a že je předurčen následovat smrtelníky Urantie po celou dobu jejich vesmírného postupu a vzestupu až do Rajského Sboru Konečnosti. My víme, že Adam a Eva jsou takto předurčeni doprovázet své pozemské druhy na cestě do Ráje poté, až se Urantia ustálí ve světle a životě.

93:10.10 (1025.6) Je tomu necelých tisíc let, kdy tento stejný Machiventa Melkísedek, svého času mudrc Šálemský, byl neviditelně přítomný na Urantii po dobu sta let a působil jako rezidenční hlavní guvernér planety; a když tento současný řídící systém planetárních záležitostí bude pokračovat, měl by se vrátit v nějaké funkci za něco více než tisíc let.

93:10.11 (1026.1) Toto je příběh Machiventy Melkísedeka, jedné z nejunikátnějších postav v celé historii Urantie, osobnosti, která je předurčena hrát důležitou roli v budoucích zkušenostech vašeho mimořádného a neobvyklého světa.

93:10.12 (1026.2) [Představeno Melkísedekem Nebadonu.]