Kniha Urantia

Kapitola 73

Edenská zahrada

73:0.1 (821.1) ÚPADEK kultury a duchovní chudoba v důsledku selhání Kaligastii a následný sociální zmatek měly malý vliv na fyzický a biologický status národů Urantie. Organická evoluce pokračovala rychlým tempem a zcela bez ohledu na kulturní a morální pokles, který tak rychle následoval po vzpouře Kaligastii a Daligastii. A v planetární historii přišel čas, téměř před čtyřiceti tisíci lety, kdy sloužící Nositelé Života zaznamenali, že z čistě biologického hlediska se vývojový proces ras na Urantii blížil ke svému vrcholu. Pověření správci Melkísedekové s takovým názorem souhlasili a ihned se připojili k petici Nositelů Života, požadující Nejsvrchovanější Edentie o inspekci Urantie za účelem schválení vyslání biologických vylepšovatelů ─Materiálního Syna a Materiální Dcery.

73:0.2 (821.2) Tato žádost byla adresována Nejsvrchovanějším Edentie proto, že po zradě Kaligastii a dočasném zrušení zákonné moci na Jerusemu přešlo mnoho záležitostí Urantie pod jejich přímou soudní pravomoc.

73:0.3 (821.3) Tabamantia, vrchní dohlížitel nad událostmi na decimálních, čili experimentálních světech, přišel zkontrolovat planetu a po zjištění stavu rasového progresu podle očekávání doporučil, aby na Urantii byli posláni Materiální Synové. Po této kontrole, o něco méně než za sto let, přišli Adam a Eva─Materiální Syn a Materiální Dcera lokální soustavy─a započali obtížný úkol pokusit se vyřešit chaotické záležitosti planety, která byla ve svém rozvoji zpomalena vzpourou a nacházela se v přikázané duchovní izolaci.

1. Nodité a Amadonité

73:1.1 (821.4) Na normální planetě by příchod Materiálního Syna obvykle znamenal přiblížení se velké epochy vynálezů, materiálního progresu a intelektuálního osvícení. Na většině světů je éra po příchodu Adama významným věkem vědy, ale na Urantii tomu tak nebylo. Přestože planeta byla obydlena rasami, které byly fyzicky vyvinuté, kmeny strádaly hlubokým divošstvím a morální stagnací.

73:1.2 (821.5) Deset tisíc let po vzpouře byly prakticky všechny vymoženosti administrativy Prince vyhlazeny; světové rasy by na tom byly o něco lépe, kdyby tento zrádný Syn nikdy na Urantii nepřišel. Pouze mezi Nodity a Amadonity se udržovaly tradice Dalamatie a kultura Planetárního Prince.

73:1.3 (821.6) Nodité byli potomky rebelujících členů Princova osobního personálu a jejich jméno je odvozeno od jejich prvního vůdce─Noda, který byl v jednu dobu v Dalamatii předsedou komise pro průmysl a obchod. Amadonité byli potomky těch Andonitů, kteří se rozhodli zachovat věrnost Vanovi a Amadonovi. Název „Amadonit“ je více kulturním a náboženským označením, než pojmenováním rasy; z rasového hlediska byli Amadonité v podstatě Andoniti. „Nodit“ je jak kulturní, tak i rasové pojmenování, protože sami Nodité tvořili osmou rasu Urantie.

73:1.4 (822.1) Mezi Nodity a Amadonity existovala tradiční nenávist. Toto dlouhotrvající nepřátelství neustále vycházelo na povrch kdykoliv se potomci těchto dvou skupin snažili zapojit do nějaké společné činnosti. Dokonce mnohem později, v době Edenu, bylo pro ně značně obtížné pracovat spolu v míru.

73:1.5 (822.2) Brzy po zničení Dalamatie se následovníci Noda rozdělili do tří velkých skupin. Centrální skupina zůstala v bezprostředním okolí svého původního osídlení blízko vodních toků Perského zálivu. Východní skupina migrovala do hornatých oblastí Elamu, kousek na východ od údolí Eufratu. Západní skupina se usadila v severovýchodní Sýrii na březích Středozemního moře a v přilehlých oblastech.

73:1.6 (822.3) Tito Nodité se volně spojovali pohlavně se sangikskými rasami a zanechali po sobě znamenité potomstvo. A někteří potomci rebelujících dalamatijců se pak připojili k Vanovi a jeho věrným stoupencům v oblastech severní Mezopotámie. Tady, v okolí jezera Van a v krajině na jihu Kaspického moře, se Nodité smísili a spojili s Amadonity a zařadili se mezi „velikány dávných dob.“

73:1.7 (822.4) Před příchodem Adama a Evy byly tyto skupiny─Nodité a Amadonité─nejvyspělejšími a nejkulturnějšími rasami na zemi.

2. Plánování Zahrady

73:2.1 (822.5) Téměř sto let před inspekcí Tabamantii Van se svými druhy z vysokohorského centra světové etiky a kultury kázali o příchodu slíbeného Božího Syna─vylepšovatele ras, učitele pravdy a hodnotného nástupce zrádného Kaligastii. Ačkoliv většina obyvatel světa v té době neprojevovala žádný, nebo jen malý zájem o tato proroctví, ti, kdo byli v bezprostředním kontaktu s Vanem a Amadonem vzali toto učení vážně a začali se připravovat nasamotné přijetí slíbeného Syna.

73:2.2 (822.6) Van vyprávěl svým nejbližším druhům o Materiálních Synech na Jerusemu; to, co o nich věděl před svým příchodem na Urantii. On dobře věděl, že tito adamičtí Synové vždy žili v jednoduchých, ale půvabných zahradních obydlích a navrhl, osmdesát tři let před příchodem Adama a Evy, aby se jeho skupina věnovala prohlášení o jejich příchodu a připravila zahradní obydlí pro jejich přijetí.

73:2.3 (822.7) Ze svého vysokohorského centra a ze šedesáti jedna vzdálených osídleních, Van a Amadon sestavili sbor přes tři tisíce ochotných a nadšených dělníků, kteří se při slavnostním shromáždění rozhodli věnovat se přípravě na příchod slíbeného─v každém případě očekávaného─Syna.

73:2.4 (822.8) Van rozdělil své dobrovolníky do sta oddílů. V čele každého oddílu stál velitel a jeho zástupce, který plnil funkci spojky a patřil k osobnímu personálu Vana. Jako svého vlastního společníka si Van ponechal Amadona. Všechny tyto skupiny začaly svědomitě přípravné práce a komise pro výběr lokality pro výstavbu Zahrady vyrazila na cesty hledat ideální místo.

73:2.5 (822.9) Přestože Kaligastia a Daligastia byli do značné míry zbaveni schopnosti tvořit zlo, dělali všechno možné, aby překazili a zabránili přípravným pracím pro stavbu Zahrady. Ale jejich nečestné intrikování bylo z velké části vyrovnáno svědomitými a čestnými činnostmi téměř deseti tisíc loajálních midbytostí, které neúnavně pracovaly ve prospěch tohoto záměru.

3. Umístění Zahrady

73:3.1 (823.1) Komise pro výběr místa pro Zahradu byla na cestách téměř tři roky. Po svém návratu doporučovala tři možné polohy: prvním místem byl ostrov v Perském zálivu; druhým bylo poříčí, které bylo později použito pro druhou zahradu; třetím byl dlouhý úzký poloostrov─skoro ostrov─vybíhající západním směrem z východního pobřeží Středozemního moře.

73:3.2 (823.2) Komise téměř jednohlasně dala přednost třetí možnosti. Toto místo bylo vybráno a dva následují roky trvalo přestěhovat světové kulturní centrum, včetně stromu života, na tento poloostrov ve Středozemním moři. Všechny skupiny obyvatel poloostrova, kromě jediné, mírumilovně odešly, když Van přišel se svojí skupinou.

73:3.3 (823.3) Tento středozemní poloostrov měl příznivé podnebí a rovnoměrnou teplotu; toto stabilizované počasí bylo důsledkem obklopujících hor a na základě skutečnosti, že tato oblast byla vlastně ostrovem ve vnitrozemním moři. Přestože na okolních vrchovinách vydatně pršelo, přímo v Edenu pršelo málokdy. Ale každou noc, díky rozsáhlému systému umělých zavlažovacích kanálů, se „zvedl opar“, aby osvěžil rostliny Zahrady.

73:3.4 (823.4) Pobřeží této zemské masy bylo hodně vyvýšeno nad úrovní moře a spojující šíje s pevninou byla v nejužším bodě široká pouze čtyřicet tři kilometrů. Velká řeka, která zavlažovala Zahradu, pramenila v horách poloostrova a protékala poloostrovní šíjí na pevninu a odtamtud přes nížiny Mezopotámie do moře na druhé straně. Vlévaly se do ni čtyři přítoky, které pramenily na pobřežních pahorcích Edenského poloostrova a toto jsou ty „čtyři prameny“ řeky, která „vytékala z Edenu,“ a které byly později považovány za ramena řek, obklopující druhou zahradu.

73:3.5 (823.5) Hory obklopující Zahradu oplývaly drahokamy a drahými kovy, které ale vzbuzovaly velmi malou pozornost. Hlavní myšlenka spočívala v proslavení zahradnictví a povznesení zemědělství.

73:3.6 (823.6) Místo, vybrané pro Zahradu bylo snad nejkrásnějším místem svého druhu na celém světě a podnebí v té době bylo ideální. Nikde jinde nebyla taková lokalita, která by poskytla tak dokonalou příležitost stát se rájem botanického vyjádření. Na tomto místě se začala shromažďovat elita civilizace Urantie. Všude jinde se svět utápěl v zaslepenosti, nevědomosti a primitivnosti. Eden byl jediným slibným místem na Uranti; byl to vrchol zemské krásy a brzy se jeho nádherná a zdokonalená krajina stala pojmem.

4. Vybudování Zahrady

73:4.1 (823.7) Když Materiální Synové, biologičtí vylepšovatelé, začínají svůj pobyt na evolučním světě, místo jejich obydlí je často nazýváno Edenskou Zahradou, protože se vyznačuje květinovou krásou a botanickou nádherou hlavní sféry souhvězdí ─Edentie. Van dobře znal tyto zvyklosti a proto se postaral o to, aby pro Zahradu byl poskytnut celý poloostrov . Pastviny a chov dobytka byly naplánovány na přilehlé pevnině. Z živočichů bylo v zahradě možno nalézt jenom ptáky a různá domestikovaná zvířata. Van nařídil, aby Eden byl zahradou, a jenom zahradou. Na její půdě se nikdy nezabíjela zvířata. Všechno maso, které jedli dělníci zahrady v průběhu všech těch let výstavby bylo přineseno z pevniny, kde byla držena stáda dobytka.

73:4.2 (824.1) Prvním úkolem bylo postavit cihlovou zeď přes poloostrovní šíji. Po jejím dokončení mohly nerušeně probíhat samotné práce zkrášlení krajiny a výstavba obydlí.

73:4.3 (824.2) Před hlavní zdí byla vystavěna menší zeď a ve vytvořeném prostoru vznikla zoologická zahrada, ve které byly všechny druhy divoké zvěře, aby sloužily jako dodatečná obrana proti nepřátelským útokům. Tento zvěřinec byl rozdělen do dvanácti velkých celků, mezi kterými byly zděné stezky, vedoucí k dvanácti branám Zahrady, k řece a na přilehlé pastviny, rozkládající se ve střední části poloostrova.

73:4.4 (824.3) Při výstavbě Zahrady pracovali pouze dobrovolní dělníci; námezdníci nebyli nikdy najímáni. Dobrovolní dělníci kultivovali Zahradu a pásli stáda pro vlastní obživu; jídlo také dostávali od sousedních věřících. A tato velká akce se dokončila navzdory potížím, související s neurovnaným stavem světa v těchto nesnadných časech.

73:4.5 (824.4) Ale Van, který nevěděl jak brzy lze očekávat příchod Syna a Dcery, způsobil velké zklamání, když navrhl, aby se také mladší generace připravila na pokračování tohoto díla, v případě, že by se jejich příchod zpozdil. To z Vanovy strany vypadalo jako přiznání nedostatku víry a způsobilo to značné potíže, zapříčiněné vysokou dezercí; ale Van pokračoval se svým plánem výstavby a zaplnil místa dezertérů mladými dobrovolníky.

5. Zahradní obydlí

73:5.1 (824.5) Uprostřed Edenského poloostrova byl nádherný kamenný chrám Vesmírného Otce, duchovní svatyně Zahrady. Na severu se postavilo administrativní centrum; na jihu se vystavěly domy pro dělníky a jejich rodiny; na západě se vyčlenil pozemek pro plánované školy vzdělávacího systému očekávaného Syna, zatímco na „východě Edenu“ se postavily příbytky určené pro slíbeného Syna a jeho bezprostřední potomky. Architektonické plány pro Eden připravily domy a dostatek prostoru pro jeden milion lidí.

73:5.2 (824.6) V době Adamova příchodu, přestože Zahrada byla dokončena jenom z jedné čtvrtiny, měla tisíce kilometrů zavlažovacích kanálů a více než devatenáct tisíc kilometrů dlážděných chodníků a cest. Bylo tam něco málo přes pět tisíc zděných budov v různých sektorech a stromy a rostliny se téměř nedaly spočítat. V žádné skupině domů v zahradě jich nikdy nebylo víc než sedm. A přestože stavby Zahrady byly jednoduché, byly nanejvýš umělecké. Cesty a chodníky byly dobře vybudovány a krajina byla překrásná.

73:5.3 (824.7) Sanitární opatření Zahrady daleko převyšovala všechno, co kdy bylo předtím známo na Urantii. Pitná voda Edenu byla udržována zdravotně nezávadná díky přísnému dodržování sanitárních předpisů, stanovených pro zachování její čistoty. Zpočátku s tím byly spojeny potíže, protože se tyto předpisy nedodržovaly, ale Van postupně vštípil svým druhům jak je důležité nenechat nic spadnout do přívodu pitné vody pro zahradu.

73:5.4 (825.1) Do doby, než se později vybudoval systém splaškových vod a likvidace odpadů, Edenité svědomitě zakopávali všechen odpad, nebo hnijící látky. Amadonovi inspektoři každý den dělali kontroly a pátrali po možných příčinách nemocí. Až opět v devatenáctém a dvacátém století si Urantijci uvědomili důležitost prevence lidských nemocí. Před rozpadem adamického režimu byl vybudován odpadní systém, jehož kanály byly zakryty cihlami, které vedly pod zdmi a vytékaly do řeky Edenu kilometr a půl za vnější, čili menší, zdí Zahrady.

73:5.5 (825.2) Když přišel Adam, tak většina rostlin v této části světa již byla vyrostlá a bylo vyšlechtěno mnoho druhů ovoce, obilovin a ořechů. Tady byla poprvé pěstována většina současné zeleniny a obilnin, ale spousta různých rostlin s jedlými plody se později ze světa vytratila.

73:5.6 (825.3) Kolem pěti procent Zahrady bylo intenzívně uměle kultivováno, patnáct procent podléhalo částečné kultivaci a zbytek byl ponechán ve více či méně přírodním stavu až do příchodu Adama, protože se uvažovalo, že bude nejlepší, aby dokonči zahradu podle svých představ.

73:5.7 (825.4) A tak byla Edenská Zahrada připravena pro přijetí slíbeného Adama a jeho doprovodu. Tato Zahrada by mohla dělat čest každému světu se zdokonaleným správním systémem a normálním vedením. Adam a Eva byli velmi spokojeni s celkovým plánem Edenu, nicméně udělali mnoho změn při zařizování svého vlastního osobního obydlí.

73:5.8 (825.5) Přestože okrasné práce nebyly v době příchodu Adama ani zdaleka dokončeny, toto místo bylo již tehdy klenotem botanické krásy; a v počátečním období jeho pobytu v Edenu dostala celá Zahrada novou podobu a získala nové proporce krásy a ušlechtilosti. Nikdy předtím nebo i potom nebylo na Urantii místo s takovou krásnou a bohatou ukázkou zahradnictví a zemědělství.

6. Strom života

73:6.1 (825.6) Uprostřed chrámu zahrady Van zasadil, po dlouhou dobu velmi střežený, strom života, jehož listy byly určeny pro „léčení národů“ a jehož plody ho jeho samého tak dlouho udržovaly na zemi. Van dobře věděl, že zachování života Adama a Evy bude také záviset na tomto daru Edentie až se jednou objeví na Urantii v materiální formě.

73:6.2 (825.7) V hlavních centrech soustav Materiální Synové nepotřebují pro výživu strom života. Pouze po ztělesnění svých osobností na planetě jsou závislí na této podpoře pro zachování své fyzické nesmrtelnosti.

73:6.3 (825.8) Je možné, že „strom poznání dobra a zla“ je řečnickým obratem, symbolickým označením, zahrnující spoustu lidských zkušeností, ale „strom života“ nebyl mýtus; byl skutečností a velmi dlouhou dobu byl na Urantii. Když Nejsvrchovanější Edentie schválili poslání Kaligastii, jako Planetárního Prince Urantie, a sta občanů Jerusemu jako jeho administrativní personál, Melkísedekové poslali na planetu keř Edentie a tato rostlina vyrostla ve strom života Urantie. Tato forma neinteligentního života je přirozená na hlavních řídících sférách souhvězdích, dá se najít také na hlavních řídících světech lokálních vesmírů a supervesmírů a rovněž i na sférách Havony, ale ne na hlavních centrech soustav.

73:6.4 (826.1) Tato superrostlina ukládala určité prostorové energie, které působily proti činitelům živočišné existence, vyvolávajících proces stárnutí. Po pozření, ovoce stromu života bylo jako superchemická akumulátorová baterie, záhadným způsobem uvolňující vesmírnou sílu, prodlužující život.Tato forma výživy byla zcela nepoužitelná pro obyčejné evoluční bytosti Urantie, ale sloužila výhradně stovce materializovaných členů Kaligastiova personálu a stovce modifikovaných Andonitů, kteří dodali svoji životní plazmu personálu Prince a zato se stali uživateli tohoto doplňku života, který jim umožnil využívat ovoce stromu života po neomezenou dobu jejich jinak smrtelné existence.

73:6.5 (826.2) Během období Princovy vlády strom rostl ve středním a kruhovém nádvoří chrámu Otce. Když vypukla vzpoura, Van se svými druhy strom přesadil z centrálního místa do jejich dočasného tábora. Potom byl tento keř Edentie přenesen do jejich vysokohorského útočiště, kde sloužil Vanovi a Amadonovi déle než sto padesát tisíc let.

73:6.6 (826.3) Když Van a jeho druhové připravili Zahradu pro Adama a Evu, přesadili keř Edentie do Edenské Zahrady, kde opět rostl uprostřed centrálního kruhového nádvoří nového chrámu Otce. A Adam a Eva pravidelně pojídali jeho ovoce, aby vydržovali svoji duální formu fyzického života.

73:6.7 (826.4) Když se plány Materiálního Syna nezdařily, nebylo Adamovi a jeho rodině dovoleno odnést si jádro stromu ze Zahrady. Když Nodité napadli Eden, bylo jim řečeno, že se stanou „bohy, jestliže budou jíst ovoce stromu.“ K jejich velkému překvapení našli strom nestrážen. Jedli ovoce vydatně po dobu mnoha let, ale neudělalo to pro ně nic; oni všichni byli materiálními smrtelníky tohoto světa a postrádali ten dar, bez kterého tyto plody nemohly účinkovat. Neschopnost mít prospěch ze stromu života v nich vyvolala zlost a během jedné z jejich vnitřních válek byly jak chrám, tak i strom zničeny požárem; pouze kamenná zeď chrámu zůstala do doby, kdy byla později Zahrada zaplavena vodou. To byl již druhý chrám Otce, který zanikl.

73:6.8 (826.5) Od této doby musí všechno živé na Urantii prodělat přirozenou cestu života a smrti. Adam, Eva, jejich děti, děti jejich dětí a také jejich druhové, všichni zemřeli v průběhu času a stali se tak účastníky programu vzestupu lokálního vesmíru, kde po materiální smrti následuje vzkříšení na obytných světech.

7. Osud Edenu

73:7.1 (826.6) Po odchodu Adama byla první zahrada střídavě obývána Nodity, Kutity a Suntity. Později se stala příbytkem severních Noditů, kteří se stavěli proti spolupráci s Adamity. Po dobu téměř čtyř tisíc let po odchodu Adama byl poloostrov obsazen těmito nižšími Nodity, když ve spojení se silnou aktivitou okolních vulkánů a ponořením pozemního mostu mezi Sicílií a Afrikou se propadlo východní dno Středozemního moře a vzalo sebou pod vodu celý Edenský poloostrov. Současně s tímto obrovským poklesem mořského dna se značně vyzvedlo pobřeží východního Středomoří. A to byl konec nejkrásnějšího přírodního výtvoru jaký kdy na Urantii existoval. Propadnutí nebylo náhlé a než se celý poloostrov potopil úplně, bylo k tomu zapotřebí několika sta let.

73:7.2 (827.1) My nemůžeme v žádném případě považovat toto zmizení Zahrady jako výsledek selhání božích plánů, ani jako důsledek chyb Adama a Evy. My nepovažujeme ponoření Edenu za nic jiného než za přírodní událost, ale zdá se nám, že potopení Zahrady bylo načasováno tak, aby nastalo přibližně v době nárůstu rezerv fialové rasy, aby převzala úkol napravit národy svého světa.

73:7.3 (827.2) Melkísedekové radili Adamovi, aby nezačínal s programem vylepšování a míšení ras dokud nebude mít jeho vlastní rodina půl milionu členů. Zahrada nebyla nikdy určena k tomu, že bude trvalým domovem Adamitů. Oni se měli stát nositeli nového života po celém světě; oni měli nesobecky sloužit všem potřebným rasám země.

73:7.4 (827.3) Instrukce, které Adam dostal od Melkísedeků předpokládaly, že on založí rasová, kontinentální a oblastní centra, která budou řídit jeho přímí synové a dcery, zatímco on a Eva by věnovali svůj čas různým světovým hlavním centrům jako poradci a koordinátoři celosvětového biologického vylepšení, intelektuálního zdokonalení a morální nápravy.

73:7.5 (827.4) [Představeno Soloniem, „serafským hlasem v Zahradě.“]