Kniha Urantia

Kapitola 81

Rozvoj moderní civilizace

81:0.1 (900.1) NAVZDORY všem zdarům a nezdarům, která následovaly po selhání plánů na zdokonalení světa při misích Kaligastii a Adama, základní organická evoluce pokračovala v posunování rasy po stupních lidského progresu a rasového rozvoje. Evoluci je možno zpomalit, ale ne zastavit.

81:0.2 (900.2) Vliv fialové rasy, ačkoliv v mnohem menší míře než bylo v plánu, přinesl takové zlepšení civilizace od dob Adama, které výrazně přesáhlo progres lidstva za jeho celou předchozí existenci téměř jednoho milionu let.

1. Kolébka civilizace

81:1.1 (900.3) Po dobu téměř třiceti pěti tisíc let od časů Adama byla kolébka civilizace v jihozápadní Asii; rozprostírala se od údolí Nilu na východ a mírně na sever přes severní Arábii a přes Mezopotámii do Turkestánu. Rozhodujícím faktorem pro založení civilizace v této oblasti bylo podnebí.

81:1.2 (900.4) Rozsáhlé klimatické a geologické změny v severní Africe a západní Asii způsobily konec raným migracím Adamitů, znemožňující jim cestu do Evropy a rozšířené Středozemní moře změnilo směr migrací na sever a na východ do Turkestánu. Když kolem roku 15 000 př. Kr. ustaly tyto zdvihy země a s tím spojené klimatické změny, civilizace na celém světě se dostala do slepé uličky, s výjimkou kulturního kvašení a biologických rezerv Anditů, kteří byli v tu dobu ještě uvězněni horami na východě Asie a rozrůstajícími se lesy na evropském západě.

81:1.3 (900.5) Klimatická evoluce se chystala uskutečnit to, co bylo nad síly všech ostatních faktorů─donutit euroasijského člověka zanechat lovu a začít progresivnější činnosti─pastevnictví a zemědělství. Evoluce může být pomalá, ale je nesmírně účinná.

81:1.4 (900.6) Jelikož dávní zemědělci velmi často používali na práci otroky, dívali se dříve jak lovec, tak i pastevec na sedláka spatra. Obdělávání půdy bylo po dlouhé věky považováno za podřadnou práci; odtud vznikla představa, že obdělávání půdy je prokletím, zatímco pastevectví je to největší štěstí. Také v době Kaina a Ábela obětní dary pastevců byly ceněny výše, než oběti zemědělců.

81:1.5 (900.7) Člověk se obvykle vyvine do zemědělce z lovce tak, že projde érou pastevce, což také platilo pro Andity, ale mnohem častěji, vlivem klimatických změn, celé kmeny vynechaly nutný evoluční stupeň a z lovců se stali přímo úspěšnými zemědělci. Ale je pravda, že tento přímý přechod od lovu k zemědělství nastal jenom v těch oblastech, kde byl vysoký stupeň smíšení s fialovou rasou.

81:1.6 (901.1) Evoluční národy (především Číňané) se již v dávné minulosti naučili sadit semena a pěstovat plodiny pozorováním klíčících semen náhodně zavlažených, nebo semen, které byly dány do hrobů jako potrava pro zemřelé. Ale po celé jihozápadní Asii, podél úrodných ústích řek a na přilehlých rovinách, Andité používali zdokonalené metody zemědělství, zděděné po svých předcích, pro které bylo farmaření a zahradničení hlavními činnostmi uvnitř druhé Zahrady.

81:1.7 (901.2) Tisíce let potomci Adama pěstovali po všech kopcích podél severních hranic Mezopotámie pšenici a ječmen, které bylo zkultivované v Zahradě. Tady se potomci Adama a Adamsona setkali, obchodovali a společensky se družili.

81:1.8 (901.3) Byly to právě tyto vynucené změny v životních podmínkách, které zapříčinily to, že taková velká část populace se stala všežravou. A kombinace pšenice, rýže a zeleniny s masem, které dodával dobytek, znamenala obrovský krok vpřed v upevnění zdraví a fyzické síly těchto pradávných národů.

2. Nástroje civilizace

81:2.1 (901.4) Růst kultury závisí na rozvoji nástrojů civilizace. A ty nástroje, které pomohly člověku vymanit se z područí barbarismu, byly účinné jen do té míry, že daly člověku možnost soustředit se na řešení vyšších úkolů.

81:2.2 (901.5) Vy, kteří nyní žijete v podmínkách probouzející se současné kultury a začínajícího progresu v sociálních záležitostech a máte skutečně pro sebe dostatek volného času zamyslet se nad společností a civilizací, nesmíte přehlédnout ten fakt, že vaši dávní předkové neměli prakticky žádný volný čas, který by mohli věnovat hloubavému přemítání a přemýšlení o společenských problémech.

81:2.3 (901.6) První čtyři velké pokroky v lidské civilizaci byly:

81:2.4 (901.7) 1. Pokoření ohně.

81:2.5 (901.8) 2. Domestikace zvířat.

81:2.6 (901.9) 3. Zotročování zajatců.

81:2.7 (901.10) 4. Soukromé vlastnictví.

81:2.8 (901.11) Ačkoliv oheň, první velký objev, nakonec otevřel dveře do světa vědy, neměl v tomto ohledu téměř žádný význam pro dávného primitivního člověka, který nebyl schopen pochopit, že oheň je obyčejný přírodný jev.

81:2.9 (901.12) Velmi brzy byl prostý příběh o Andonovi a pazourku nahrazen legendou o tom, jak jakýsi Prométheus ukradl oheň z nebes. Pravěcí lidé hledali nadpřirozená vysvětlení pro všechny přírodní jevy, které byly nad rámec jejich osobního chápání; a mnoho současných lidí v tom pokračuje. Odosobnění tak zvaných přírodních jevů vyžadovalo věky a není stále ještě dokončeno. Ale upřímná, poctivá a odvážná snaha hledat opravdové příčiny dala vzniknout současné vědě; změnila astrologii v astronomii, alchymii v chemii a magii v lékařství.

81:2.10 (901.13) V dobách před objevením strojů jediným způsobem jak člověk mohl vykonat práci, aniž ji udělal sám, bylo použití zvířat. Domestikováním zvířat dostal člověk do svých rukou živé nástroje, jejichž inteligentní využití připravilo cestu jak pro zemědělství, tak i pro dopravu. Bez těchto zvířat by se člověk nemohl dostat ze svého primitivního stavu na úrovně následujících civilizací.

81:2.11 (902.1) Nejvíce zvířat, která se nejlépe hodila pro domestikaci, žila v Asii, především ve středních a jižních oblastech. To byl jeden z důvodů, proč se civilizace v této lokalitě rozvíjela mnohem rychleji, než v ostatních částech světa. Mnohá z těchto zvířat byla předtím domestikována dvakrát a v době Anditů byla ochočena ještě jednou. Ale pes žil s lovci od těch dob, kdy dávno a dávno před touto dobou si ho osvojil modrý člověk..

81:2.12 (902.2) Andité v Turkestánu byli prvními lidmi, kteří extenzivně domestikovali koně a to je jeden z dalších důvodů, proč jejich kultura byla po tak dlouhou dobu dominantní. Kolem roku 5 000 př. Kr. začali zemědělci v Mezopotámii, Turkestánu a Číně chovat ovce, kozy, krávy, velbloudy, koně, drůbež a slony. Jako tažná zvířata používali býky, velbloudy, koně a jaky. Samotný člověk byl kdysi tažným zvířetem. Jeden z vládců modré rasy měl svého času sto tisíc mužů jako nosiče břemen.

81:2.13 (902.3) Zavedení otroctví a soukromého vlastnictví půdy přišlo se zemědělstvím. Otroctví pozvedlo životní úroveň pána a dalo mu více volného času pro společenskou kulturu.

81:2.14 (902.4) Divoch je otrokem přírody, ale vědecká civilizace postupně dává lidstvu stále více svobody. S pomocí zvířat, ohně, větru, vody, elektřiny a dalších neobjevených zdrojů energie se člověk osvobodil a bude se i nadále osvobozovat od nutnosti ustavičné dřiny. Navzdory přechodným nepříjemnostem, způsobených rozsáhlým vynalézáním strojů, konečné výhody, které vzejdou z takových mechanických objevů, jsou neodhadnutelné. Civilizace nemůže nikdy vzkvétat, a být vůbec založena, pokud člověk nemá volný čas přemýšlet, plánovat a vymýšlet nové a lepší způsoby pro dělání věcí.

81:2.15 (902.5) Nejdříve si člověk našel vhodný úkryt, žil pod skalními výběžky, nebo pobýval v jeskyních. Potom začal používat přírodní materiály, jako dřevo a kámen, pro stavění rodinných chýší. Nakonec dospěl do tvůrčího stadia stavění domů a naučil se vyrábět cihly a další stavební materiály.

81:2.16 (902.6) Národy Turkestánských vysočin byly první z novodobějších ras, které používaly dřevo na stavbu svých příbytků, ne nepodobných srubům prvních amerických průkopnických usedlíků. Lidé v nížinách si stavěli domy z cihel; později z pálených cihel.

81:2.17 (902.7) Ještě starší říční národy stavěly své chýše z vysokých kůlů, které upevnily do země ve tvaru kruhu a nahoře je spojily dohromady, propletly rákosem, čímž vytvořily kostru pro chýši, která se podobala velkému obrácenému koši. Tato konstrukce se potom namazala hlínou a po uschnutí na slunci vytvořila velmi praktické a vodotěsné obydlí.

81:2.18 (902.8) Právě na příkladu těchto pradávných chýší vznikla později myšlenka na vyplétání všemožných košů. V jedné skupině se zrodil nápad udělat hliněné nádobí, když si všimli účinků mokré hlíny, jak ji rozmazávali po dřevěné kostře chýše. Metoda ztvrzení hliněného nádobí byla objevena když jedna z těchto hlínou pokrytých primitivních chýší náhodou shořela. Řemesla dávných dob byla mnohokrát objevena náhodou při běžných denních činnostech v životě raných lidí. Alespoň se to do značné míry dá tak říci o evolučním procesu lidstva před příchodem Adama.

81:2.19 (903.1) Ačkoliv bylo hrnčířství poprvé zavedeno personálem Prince přibližně před půl milionem let, výroba hliněného nádobí prakticky přestala po dobu více než sto padesát tisíc let. Pouze předsumerští Nodité na pobřeží Perského zálivu pokračovali ve výrobě hliněných nádob. Umění hrnčířské výroby bylo obnoveno za časů Adama. Šíření tohoto řemesla probíhalo současně se zvětšováním pouštních oblastí Afriky, Arábie a střední Asie a rozšířilo se v postupných vlnách zdokonalením metody z Mezopotámie po celé východní polokouli.

81:2.20 (903.2) Ne vždy může být progres anditských civilizací vysledován podle etap rozvoje jejich keramiky či jiného umění. Hladký průběh lidské evoluce značně zkomplikoval režim jak Dalamatie, tak i Edenu. Často se stává, že pozdější nádoby a nástroje jsou horší a nedosahují tu úroveň, kterou měly výrobky čistokrevných anditských národů.

3. Města, výroba a obchod

81:3.1 (903.3) Klimatické zničení úrodných, volných travnatých pastvin a lovišť v Turkestánu na počátku let 12 000 př. Kr. přinutilo obyvatele těchto oblastí vyhledat nové formy činnosti a primitivní řemeslné výroby. Někteří z nich začali kultivovat domestikovaný skot, jiní se stali zemědělci nebo sběrači potravy, která se nacházela ve vodě. Ale Andité, mající vyšší intelekt, si zvolili zabývat se obchodem a výrobou. Stalo se dokonce zvykem, že celý kmen se věnoval rozvoji jednoho odvětví. Od údolí Nilu k Hindu Kush a od řeky Gangy ke Žluté řece se stalo hlavní činností vyšších kmenů obdělávání půdy a vedlejším oborem byl obchod.

81:3.2 (903.4) Růst obchodu a výroba nového různého zboží ze surových materiálů bezprostředně přispěly ke vzniku těch raných a polomírumilovných společenstvích, která měla velký vliv na rozšíření kultury a umění civilizace. Před érou extenzivního světového obchodu měly společenské komunity kmenový charakter, byly to velké rodinné skupiny. Obchod umožnil setkání a poznání rozdílných typů lidí, což přispělo k rychlejšímu vzájemnému poznávání kultur.

81:3.3 (903.5) Přibližně před dvanácti tisíci lety začíná éra nezávislých měst. Tato primitivní centra obchodu a řemesel byla vždy obklopena zónami zemědělství a chovu dobytka. I když je pravdou, že výroba se rozvíjela zvyšováním životní úrovně, neměli byste mít mylnou představu o čistotě raného městského života. Pradávné rasy nebyly příliš spořádané a čistotné a průměrná primitivní komunita se zvedla nad terén od třiceti do šedesáti centimetrů každých dvacet pět let v důsledku pouhého nahromadění špíny a odpadků. Některé z těchto dávných měst se zvedly velmi rychle nad okolní terén také proto, že jejich chýše z nevypálené hlíny neměly dlouhého trvání a bylo zvykem stavět nová obydlí přímo na troskách starých.

81:3.4 (903.6) Rozšíření používání kovů bylo jedním z význačných rysů této éry raných průmyslových a obchodních měst. Vy jste již nalezli bronzovou kulturu v Turkestánu, pocházející z doby před rokem 9 000 př. Kr. a Andité již v dávné minulosti uměli také pracovat se železem, zlatem a mědí. Ale mimo tato vyspělejší centra civilizace byly podmínky výrazně odlišné. Neexistovaly žádné zřetelně rozdílné doby, jako kamenná, bronzová a železná; všechny tři existovaly ve stejné době na různých místech.

81:3.5 (904.1) Zlato bylo první kovem, který člověk vyhledával; snadno se s ním pracovalo a zpočátku se používalo pouze na ozdoby. Pak se začala používat měď, ale ne ve velkém rozsahu, dokud se nesmísila s cínem a nevznikl tvrdší bronz. Objevení, že smísením mědi a cínu vzniká bronz, udělal jeden z Adamsonitů Turkestánu, kde se nacházel horský měděný důl hned vedle naleziště cínu.

81:3.6 (904.2) Se vznikem primitivních řemesel a začátkem průmyslu se obchod rychle stal nejsilnějším prostředkem šíření kulturní civilizace. Otevření obchodních cest po souši a po moři značně usnadnilo cestování a umožnilo směšování kultur, stejně jako míšení civilizací. Kolem roku 5 000 př. Kr. se již kůň všeobecně používal ve všech civilizovaných a polocivilizovaných zemích. Tyto pozdější rasy neměly pouze zdomácnělého koně, ale používaly také různé druhy vozů a kočárů. Kolo se používalo již mnohem, mnohem dříve, ale až nyní se kolová doprava stala univerzálním prostředkem jak v obchodě, tak i ve válkách.

81:3.7 (904.3) Cestující kupec a putující cestovatel udělali pro rozvoj historické civilizace mnohem více, než všechny ostatní faktory dohromady. Ozbrojené výboje, kolonizace a misionářská činnost, podpořeny pozdějšími náboženstvími, byly rovněž důležitými faktory v šíření civilizace, ale to všechno bylo podružné oproti obchodním vztahům, které se neustále stupňovaly prudkým rozvojem řemesel a průmyslových věd.

81:3.8 (904.4) Přilití adamické krve do lidských ras nejenom urychlilo tempo civilizace, ale také značně podnítilo jejich sklon k podnikavosti a poznávání a to do takové míry, že téměř celá Eurasie a severní Afrika byly zanedlouho obydleny rychle se množícími smíšenými potomky Anditů.

4. Smíšené rasy

81:4.1 (904.5) Jak se přibližujeme k začátku historického období, vidíme, že celá Eurasie, severní Afrika a ostrovy Tichého oceánu jsou obydleny smíšenými lidskými rasami. Tyto současné rasy vznikly v důsledku mnohočetných smíšeních pěti základních lidských ras Urantie.

81:4.2 (904.6) Každá urantijská rasa se vyznačovala určitými charakteristickými fyzickými rysy. Adamité a Nodité byli dlouholebí; Andonité byli širokolebí. Sangikské rasy měly průměrnou lebku s tím, že žlutí a modří lidé měli blíže k širokolebým. Když se modré rasy smísily s rodem Andonitů byly nesporně širokolebé. Sekundární sangikské rasy byly střední až dlouholebé.

81:4.3 (904.7) I když tyto rozměry lebky jsou užitečné pro rozluštění rasového původu, mnohem spolehlivější měřítkem je kostra jako celek. Na počátku evoluce urantijských ras existovalo původně pět odlišných typů kosterní stavby:

81:4.4 (904.8) 1. Andonická─původní obyvatelé Urantie.

81:4.5 (904.9) 2. Primární sangikské─červená, žlutá a modrá.

81:4.6 (904.10) 3. Sekundární sangikské─oranžová, zelená a indigová.

81:4.7 (904.11) 4. Nodité─potomci Dalamatijců.

81:4.8 (904.12) 5. Adamité─fialová rasa.

81:4.9 (904.13) Jak se těchto pět velkých rasových skupin vzájemně extenzivně smísilo, tak další neustálé směšování vedlo k potlačení andonitského typu převládajícími dědičnými rysy sangikských ras. Laponci a Eskymáci vznikli v důsledku smíšení Andonitů se sangikskými modrými rasami. Jejich kosterní stavba se nejvíce přibližuje k původnímu andonitskému typu. Ale Adamité a Nodité se natolik smísili s ostatními rasami, že mohou být definováni pouze jako všeobecný Europoidní typ.

81:4.10 (905.1) Proto všeobecně, tak jak jsou objevovány lidské pozůstatky posledních dvaceti pěti tisíc let, nebude možné jasně určit pět původních typů. Zkoumání takových kosterních staveb odhalí, že lidstvo je dnes rozděleno přibližně do tří tříd:

81:4.11 (905.2) 1. Europoidní─anditská varianta smíšení Noditů s Adamity, později modifikována primárními a (některými) sekundárními příměsemi a značným křížením s Andonity. Západní bílé rasy, společně s některými indickými národy a národy turanské nížiny, náleží do této skupiny. Sjednocujícím faktorem této skupiny je větší či menší podíl anditské dědičnosti.

81:4.12 (905.3) 2. Mongoloidní─primární sangikský typ, zahrnující původní červené, žluté a modré rasy. Do této skupiny patří Číňané a američtí indiáni. V Evropě byl mongoloidní typ modifikován smíšením se sekundárními sangikskými rasami a Andonity a ještě ve větší míře infúzí anditské krve. Do této kategorie patří malajské a indonéské národy, přestože mají vysoké procento krve sekundárních sangikských ras.

81:4.13 (905.4) 3. Negroidní─sekundární sangikský typ, který původně obsahoval oranžové, zelené a indigové rasy. Tento typ nejlépe představují černoši, kteří žijí po celé Africe, v Indii a Indonésii, všude tam, kde sídlily sekundární sangikské rasy.

81:4.14 (905.5) In North China there is a certain blending of Caucasoid and Mongoloid types; in the Levant the Caucasoid and Negroid have intermingled; in India, as in South America, all three types are represented. And the skeletal characteristics of the three surviving types still persist and help to identify the later ancestry of present-day human races.

5. Kulturní společnost

81:5.1 (905.6) Biologická evoluce a kulturní civilizace nemusí spolu nutně souviset.; organická evoluce v kterékoliv době může pokračovat nerušeně uprostřed naprostého kulturního úpadku. Ale když se prozkoumají velmi dlouhá období, zjistí se, že v konečném součtu existuje mezi evolucí a kulturou vzájemný vztah v podobě příčiny a důsledku. Evoluce může postupovat v nepřítomnosti kultury, ale kulturní civilizace nevzkvétá bez přiměřeného základu předchozího rasového progresu. Adam a Eva nepřinesli žádné atributy civilizace, které by byly cizí progresu lidské společnosti, ale adamická krev výrazně rozšířila vrozené schopnosti ras a značně urychlila rychlost rozvoje ekonomiky a progres průmyslu. Poskytnutí Adama vylepšilo inteligenci ras, což výrazně urychlilo procesy přirozené evoluce.

81:5.2 (905.7) Prostřednictvím zemědělství, domestikací zvířat a rozvojem architektury lidstvo postupně uniklo nejtěžšímu trvalému boji o přežití a začalo přemýšlet o příjemnějším způsobu žití. A to byl začátek usilování o vyšší a stále vyšší úrovně materiálního pohodlí. Prostřednictvím výroby a průmyslu se život smrtelného člověka stává postupně potěšením.

81:5.3 (906.1) Ale kulturní společnost není žádným velkým a dobročinným spolkem zděděných privilegií, do kterého se přijímají všichni lidé od narození s volným vstupem a úplnou rovností. Je to spíše ušlechtilý a stále se rozvíjející cech dělníků země, přijímajících do svých řad pouze ušlechtilost těch dříčů, kteří se snaží udělat svět lepším místem, kde jejich děti a děti jejich dětí mohou žít a rozvíjet se v následujících epochách. Tento cech civilizace vymáhá drahé vstupní poplatky, nařizuje přísnou a tvrdou disciplinu, ukládá těžké tresty všem rozkolníkům a sektářům a jen málo uděluje osobní volnosti či privilegia, kromě zvýšené bezpečnosti proti veřejnému nebezpečí a rasovým hrozbám.

81:5.4 (906.2) Sociální společenství je forma zajištění přežití, která je pro lidstvo prospěšná; proto většina individualistů je ochotna zaplatit vysokou cenu sebeobětování a omezení osobní svobody, kterou společnost vyžaduje po svých členech náhradou za tuto zvýšenou kolektivní ochranu. Krátce řečeno, současný společenský mechanizmus je pojistným plánem, který je určen k zajištění určitého stupně záruky a ochrany proti návratu k děsivým a antisociálním podmínkám, které charakterizovaly raná období existence lidské rasy.

81:5.5 (906.3) Společnost se tak stala kooperující soustavou, usilující o zabezpečení občanských svobod prostřednictvím institucí, ekonomických svobod prostřednictvím kapitálu a vynalézavosti, sociálních svobod prostřednictvím kultury a osvobození od násilí prostřednictvím policejních předpisů.

81:5.6 (906.4) Moc není spravedlivá, ale uplatňuje obecně uznávaná práva každé následující generace. Základním úkolem vlády je definovat právo, spravedlivé a čestné normy třídní odlišnosti a prosazování rovnocenných příležitostí podle pravidel zákona. Každé lidské právo je spojeno se společenskou povinností; skupinová výsada je pojistný mechanizmus, který neomylně vyžaduje plnou úhradu odměn za služby, poskytované skupinou. A skupinová práva, stejně jako ta individuální, musí být chráněna, včetně regulace sexuálních sklonů.

81:5.7 (906.5) Svoboda, podléhající kontrole skupiny, je oprávněný cíl sociální evoluce. Svoboda bez hranic je marnivým a smyšleným snem labilních a přihlouplých lidských myslí.

6. Zachování civilizace

81:6.1 (906.6) Zatímco biologická evoluce měla stále stoupající tendenci, velká část kulturní evoluce vyšla z údolí Eufratu ve vlnách, které časem postupně zeslábly až nakonec odtud odešla celá čistokrevná linie adamického potomstva a obohatila civilizace Asie a Evropy. Rasy se úplně nepromísily, ale jejich civilizace se do značné míry propojily. Kultura se pomalu rozšířila po celém světě. A tato civilizace se musí udržovat a podporovat, protože dnes neexistují žádné nové zdroje kultury, nejsou žádní Andité, kteří by posilnili a podnítili pomalý progres civilizační evoluce.

81:6.2 (906.7) Civilizace, která se v současné době vyvíjí na Urantii, vyrostla a je založena na následujících faktorech:

81:6.3 (906.8) 1. Přírodní podmínky. Charakter a rozsah materiální civilizace je do značné míry určen dostupnými přírodními zdroji. Podnebí, počasí a různé četné fyzické podmínky jsou faktory v rozvoji kultury.

81:6.4 (907.1) Na počátku éry Anditů se v celém světě nacházely pouze dvě rozlehlé, bohaté a otevřené oblasti pro lov. Jedna byla v Americe a byla obydlena americkými Indiány; druhá byla na severu Turkestánu a byla částečně osídlena andonitsko-žlutou rasou. Rozhodujícími faktory v evoluci vyšší kultury v jihozápadní Asii byla rasa a podnebí. Andité byli velký národ, ale kritickým faktorem v určení průběhu jejich civilizace bylo stále se zvyšující sucho v Iránu, Turkestánu a Sinkiangu, které je donutilo vynalézt a osvojit si nové a pokročilé metody obstarávání obživy z jejich neustále se zmenšujících úrodných zemí.

81:6.5 (907.2) Konfigurace kontinentu a další geografické faktory mají velký vliv na to, jestli se události vyvíjejí mírovou či válečnou cestou. Pouze málo Urantijců mělo kdy takovou vhodnou příležitost pro trvalý a nerušený rozvoj, kterou mají národy Severní Ameriky─prakticky ze všech stran jsou chráněny obrovskými oceány.

81:6.6 (907.3) 2. Výrobní prostředky. Kultura se nikdy nerozvíjí v podmínkách chudoby; pro progres civilizace je nezbytný volný čas. Charakter člověka může nabýt morální a duchovní hodnoty v nepřítomnosti materiálního bohatství, ale kulturní civilizace vzejde pouze z těch podmínek materiální prosperity, které umožňují volný čas, spojený se ctižádostí.

81:6.7 (907.4) V primitivních dobách život na Urantii byl charakterizován jako těžká a obyčejná dřina. A proto lidstvo, aby uniklo tomuto nepřetržitému boji a nekonečné dřině, mělo neustále sklon ke stěhování do příjemného podnebí tropů. I když tyto teplejší oblasti poskytly určitou úlevu od tvrdého boje o přežití, rasy a kmeny, které tímto hledaly pohodlí, málokdy využily svůj bezpracný volný čas k rozvoji civilizace. Zdrojem sociálního progresu jsou vždy myšlenky a plány těch ras, které se inteligentní prací naučily dobývat živobytí ze země se zmenšeným úsilím a zkrácenými pracovními dny, což jim umožnilo užívat si zaslouženého a užitečného volného času.

81:6.8 (907.5) 3. Vědecké poznatky. Materiální rozvoj civilizace musí vždy počkat na nashromáždění vědeckých informací. Po objevení luku a šípu a využívání tažných zvířat trvalo velmi dlouhou dobu než člověk přišel na to, jak využít větru a vody, načež potom následovalo používání páry a elektrického proudu. Ale nástroje civilizace se postupně začínaly zdokonalovat. Po hrnčířství, tkaní, domestikací zvířat a obrábění kovů následoval věk písma a tisku.

81:6.9 (907.6) Vědění je síla. Vynalézavost vždy předchází urychlení kulturního rozvoje v celosvětovém měřítku. Věda a invence těžily ze všeho nejvíc z tiskařského lisu a vzájemná součinnost všech těchto kulturních a invenčních aktivit nesmírně urychlila progres kultury.

81:6.10 (907.7) Věda učí člověka hovořit novým jazykem matematiky a učí jeho mysl náročné přesnosti. A věda také stabilizuje filozofii prostřednictvím vylučování omylů a očišťuje náboženství ničením pověrčivosti.

81:6.11 (907.8) 4. Lidské zdroje. Pro rozšíření civilizace je nezbytná lidská síla. I když jsou podmínky stejné pro všechny, civilizace velkého národa vždy převládá nad civilizací malého národa. Z tohoto důvodu, když počet nedosahuje určité úrovně, tak to brání plnému naplnění národního osudu, ale také může přijít k navýšení populace do takového bodu, kdy další nárůst je naprostou sebevraždou. Rozmnožení populace za optimální normu hustoty zalidnění znamená buď snížení životní úrovně, nebo okamžité rozšíření teritoriálních hranic mírovým vniknutím, nebo vojenským podrobením, násilnou okupací.

81:6.12 (908.1) Někdy jste šokováni zpustošením, které způsobí válka, ale měli byste rozpoznat nezbytnost plození velkého počtu smrtelníků, aby bylo zajištěno dostatek příležitostí pro sociální a morální rozvoj; při takové planetární plodnosti nastane brzy vážný problém s přelidněním. Většina obydlených světů je malá. Urantia má průměrnou velikost, snad je o maličko menší než průměr. Optimální stabilizace populace národa zvyšuje úroveň kultury a zabraňuje válce. Moudrý je ten národ, který ví, kdy zastavit svůj růst.

81:6.13 (908.2) Ale kontinent, bohatý na přírodní zdroje a nejvyspělejší technická vybavení, udělá malý pokrok, jestliže inteligence jeho národa je na úpadku. Vědomosti se mohou získat vzděláním, ale moudrost, která je nezbytná pro opravdovou kulturu, může být dosažena pouze zkušeností a to muži a ženami, kteří mají vrozenou inteligenci. Takoví lidé jsou schopni se učit ze zkušenosti; oni se mohou stát opravdu moudrými.

81:6.14 (908.3) 5. Využití materiálních zdrojů. Hodně závisí na moudrém využívání přírodních zdrojů, vědeckých poznatků, výrobních prostředků a lidského potenciálu. Hlavním faktorem rané civilizace bylo donucení, vyvíjené moudrými vládci; civilizace byla primitivnímu člověku doslova vnucena jeho nadřazenými současníky. Tomuto světu vládly převážně dobře organizované a nadřazené menšiny.

81:6.15 (908.4) Moc není spravedlivá, ale historii tvoří a tvořila moc. Teprve nedávno Urantia dospěla do takového bodu, kde společnost je hotova debatovat o etice moci a právu.

81:6.16 (908.5) 6. Využití jazyka. Rozšíření civilizace není možné bez jazyka. Živé a zdokonalující se jazyky zajišťují rozvoj civilizovaného myšlení a plánování. V dávné minulosti se dosáhlo důležitého urychlení evoluce jazyka. Dnes existuje velká potřeba pro další rozvoj lingvistiky, aby se usnadnilo vyjádření vyvíjející se mysli.

81:6.17 (908.6) Jazyk vznikl ze skupinového společenství, přičemž každá místní skupina vyvíjela svůj vlastní systém výměny slov. Jazyk vznikal prostřednictvím gest, znaků, výkřiků, napodobujících zvuků, intonací a přízvuku k hlasovému vyjádření pozdějších abeced. Jazyk je nejdůležitějším a nejúčelnějším nástrojem lidské mysli, ale začal vzkvétat až tehdy, když sociální skupina získala trochu volného času. Sklon hrát si s jazykem přinesl nové slovo─slang. Jestliže si většina osvojí slang, potom jeho používání vytváří jazyk. Původ dialektů je vidět na příkladu dětského žvatlání, které používají členové rodiny při styku s dítětem.

81:6.18 (908.7) Jazykové rozdíly byly vždy velkou bariérou na cestě k upevnění míru. Odstranění dialektů musí předcházet rozšíření kultury v celé rase, na celém kontinentu, nebo na celém světě. Univerzální jazyk podporuje mír, zajišťuje kulturu a rozšiřuje štěstí. Již tehdy, když počet světových jazyků se sníží na několik, jejich zvládnutí předními kulturními národy značně ovlivní dosažení celosvětového míru a prosperity.

81:6.19 (908.8) Přestože na Urantii bylo dosaženo velmi malého pokroku k vytvoření mezinárodního jazyka, velkým úspěchem je založení organizace pro mezinárodní obchod. A všechny tyto mezinárodní vztahy by měly být posilovány a rozvíjeny a to jak prostřednictvím jazyka, obchodu, umění, vědy, soutěživých her či náboženství.

81:6.20 (909.1) 7. Využití mechanických strojů. Progres civilizace je přímo spojen s rozvojem a vlastnictvím nástrojů, strojů a různých způsobů distribuce. Zdokonalené nástroje, důmyslné a výkonné stroje rozhodují o přežití soupeřících skupin v aréně rozvíjející se civilizace.

81:6.21 (909.2) V dávných dobách jedinou energií, která se používala při obdělávání půdy, byla lidská síla. Vyžadovalo to dlouhý boj nahradit člověka volem, protože lidé tímto přišli o práci. Později stroje začaly nahrazovat lidi a každý takový pokrok přispívá přímo k progresu společnosti, protože uvolňuje lidskou sílu pro dosažení cennějších úkolů.

81:6.22 (909.3) Věda, vedena moudrostí, se může stát nejvýznamnějším sociálním osvoboditelem člověka. Technický věk může mít katastrofické důsledky pouze pro takový národ, jehož intelektuální úroveň je příliš nízká, aby objevil ty moudré metody a spolehlivé postupy pro úspěšné vypořádání se s přechodnými potížemi, vznikající z náhlého nárůstu nezaměstnanosti velkého počtu obyvatelstva v důsledku příliš rychlého vynalézání nových typů strojů, šetřících lidskou sílu.

81:6.23 (909.4) 8.Charakter osvícenců. Sociální dědictví umožňuje člověku stát na ramenou všech těch před ním, kteří přispěli svým vkladem do pokladnice kultury a vědění. Nejpodstatnější úlohu v předávání kulturní pochodně novým generacím bude mít vždy rodina. Za ní následuje volný čas a společenský život a po nich je škola, která je nepostradatelná v komplexní a vysoce organizované společnosti.

81:6.24 (909.5) Hmyz se rodí již plně připraven a vybaven pro život─samozřejmě pro velmi krátkou a čistě instinktivní existenci. Dítě člověka se rodí nepřipraveno; proto má člověk možnost, prostřednictvím řízení vzdělání mladší generace, do značné míry měnit evoluční směr civilizace.

81:6.25 (909.6) Nejdůležitějšími vlivy dvacátého století, přispívající k šíření civilizace a rozvoji kultury, je výrazný nárůst cestování po světě a bezpříkladné zdokonalení metod komunikace. Ale zdokonalování vzdělání nedrží krok s rozšiřující se sociální strukturou; stejně tak současné chápání etiky se nevyvíjí v souladu s růstem intelektuálních a vědeckých oblastí. A pokud se jedná o duchovní rozvoj a ochranu rodiny, současná civilizace se nachází v mrtvém bodě.

81:6.26 (909.7) 9. Lidské ideály. Ideály jedné generace vytesávají cesty osudu pro přímé potomky. Kvalita sociálních osvícenců rozhoduje o tom, zdali civilizace jde kupředu anebo nazpět. Instituce rodiny, kostely a školy jedné generace předurčují charakter směru následné generace. Morální a duchovní síla rasy či národa určuje kulturní rychlost této civilizace.

81:6.27 (909.8) Ideály povznášejí zdroj sociálního pramene. A žádný pramen se nemůže dostat výše nad svůj zdroj, bez ohledu na použitou metodu tlaku či směrového řízení. Hnací síla i těch nejmateriálnějších aspektů kulturní civilizace spočívá v nejmenších materiálních úspěších společnosti. Inteligence může kontrolovat mechanizmus společnosti, moudrost ho může řídit, ale duchovní idealismus je energií, která skutečně pozvedá a posunuje lidskou kulturu z jedné dosažené úrovně na druhou.

81:6.28 (910.1) Zpočátku byl život bojem o přežití; nyní je bojem o životní úroveň; příště bude bojem o kvalitu myšlení, což je nadcházejícím pozemským cílem lidské existence.

81:6.29 (910.2) 10. Koordinace specialistů. Obrovským přínosem pro rozvoj civilizace byla raná dělba práce a později z ní vyplynuvší specializace. V současné době civilizace je závislá na efektivní koordinaci specialistů. Tak, jak se společnost rozrůstá, je nutné nalézt nějaké metody sjednotit různorodé specialisty.

81:6.30 (910.3) Specialistů v sociálních, technických a průmyslových oblastech bude neustále přibývat a budou zvyšovat svoji dovednost a zručnost. A tato diverzifikace schopností a odlišnost činností nakonec oslabí a roztříští lidskou společnost, pokud se nevyvinou účinné metody koordinace a spolupráce. Ale intelekt, který je způsobilý takové tvořivosti a specializace, by měl být naprosto kompetentní vynalézt odpovídající metody kontroly a úprav pro všechny problémy, vznikající důsledkem rychlého růstu vynálezů a zrychleného tempa šíření kultury.

81:6.31 (910.4) 11. Metody pro řešení zaměstnanosti. Následující epocha v rozvoji společnosti bude ztělesňovat lepší a účinnější spolupráci a koordinaci neustále se zvětšující a rozšiřující specializace. A s příchodem všech nových forem práce se musí vymyslet jiné metody pro vhodná zaměstnání jednotlivců. Stroje nejsou jedinou příčinou nezaměstnanosti mezi civilizovanými národy Urantie. Problém s vytvářením míst pro zaměstnání zvětšuje komplikovaná ekonomika a trvalý nárůst průmyslové a profesní specializace.

81:6.32 (910.5) Společnost nestačí vyškolit lidi pro práci; v komplexní společnosti je nutno také stanovit efektivní metody pro zajištění zaměstnanosti. Předtím, než se občané vyučí vysoce specializovaným oborům, kterými si budou vydělávat na živobytí, měli by se naučit jednomu či více druhům všední práce, řemesel nebo povoláních, které by mohli vykonávat přechodně v době, kdy nebudou mít práci ve svém specializovaném oboru. Žádná civilizace nemůže přežít, když dlouhodobě podporuje velký počet nezaměstnaných. Po čase přijímání podpory ze státní pokladny zdeformuje a zdemoralizuje dokonce i ty nejlepší občany. Soukromá dobročinnost se také stává škodlivou, když je dlouhou dobu nabízena práceschopným občanům.

81:6.33 (910.6) Taková vysoce specializovaná společnost se neuchýlí ke starověkým a feudálním praktikám dávných národů. Pravda je, že mnohé veřejné služby se mohou vhodně a účinně socializovat, ale odborně vycvičení a ultraspecializovaní lidé se mohou mnohem lépe řídit prostřednictvím inteligentní spolupráce. Modernizovaná koordinace a společenské stanovy povedou k dlouhodobější spolupráci, než starší a primitivní metody komunismu či diktátorských ovládacích institucí, které jsou založeny na síle.

81:6.34 (910.7) 12. Ochota spolupracovat. Jednou z největších překážek na cestě progresu lidské společnosti je konflikt mezi zájmy a dobročinností větších, společenštějších skupin a menších, protikladně zaměřených asociálních sdruženích lidí, nemluvě o antisociálně smýšlejících jedincích.

81:6.35 (910.8) Žádná národní kultura dlouho nepřetrvá, pokud její vzdělávací metody a náboženské ideály nepodněcují vysoký typ inteligentního vlastenectví a národní oddanosti. Bez tohoto druhu inteligentního patriotismu a kulturní solidarity všechny národy směřují k rozpadu v důsledku oblastní žárlivosti a lokálních sobeckých zájmů.

81:6.36 (911.1) Zachování celosvětové civilizace závisí na tom , jak se lidé naučí žít spolu v míru a svornosti. Bez účinné koordinace je průmyslová civilizace vystavena nebezpečím ultraspecializace: jednotvárnosti, vymezenosti a tendenci plodit nedůvěru a podezíravost.

81:6.37 (911.2) 13. Efektivní a moudré vedení. V civilizaci velmi, velmi mnoho záleží na nadšeném a účinném kolektivním duchu. Deset lidí nemá při zvedání těžkého břemene o mnoho vyšší hodnotu než jeden člověk, pokud nezvedají společně─a všichni ve stejné chvíli. A taková týmová práce─sociální kooperace─je závislá na vedení. Kulturní civilizace minulosti a současnosti je založena na inteligentní kooperaci občanstva s moudrými a progresivními vůdci; a dokud se člověk nevyvine do vyšších úrovní, civilizace budou stále závislé na moudrém a důrazném vedení.

81:6.38 (911.3) Vysoce vyspělé civilizace se rodí z inteligentního spolupůsobení materiálního bohatství, intelektuální velikosti, morálních hodnot, sociální důmyslnosti a kosmického vhledu.

81:6.39 (911.4) 14. Sociální změny. Společnost není božská instituce; je to fenomén progresivní evoluce. A rozvíjející se civilizace se vždy opozdí, když její vůdci jsou pomalí v uskutečňování změn v sociálním systému, což je nezbytné pro udržení tempa s vědeckými pokroky epochy. Ale přesto všechno se nesmí opovrhovat věcmi jen proto, že jsou staré a na druhou stranu by se neměly přijímat bezvýhradně myšlenky jen proto, že jsou neotřelé a nové.

81:6.40 (911.5) Člověk by se neměl bát experimentovat s mechanizmy společnosti. Ale takové počiny v kulturních změnách by vždy měly být kontrolovány těmi, kteří jsou plně obeznámeni s historií evoluce společnosti; a tito inovátoři by se měli vždy radit s moudrostí těch, kteří mají praktické zkušenosti v oblastech zamýšleného sociálního a společenského experimentu. Žádná významná sociální či ekonomická změna by se neměla udělat náhle. Pro všechny typy lidské adaptace─fyzické, sociální či ekonomické─je nezbytný čas. Pouze morální a duchovní úpravy se mohou urychlit, ale i ty vyžadují svůj čas, aby se plně projevily ve svých materiálních a sociálních důsledcích. Ideály rasy jsou hlavní oporou a jistotou v kritických dobách přechodu civilizace z jedné úrovně na druhou.

81:6.41 (911.6) 15. Prevence proti přechodnému úpadku. Společnost je výsledek mnohověké historie zkoušek a chyb; a to je to, co přežije výběrová přizpůsobení a znovu přizpůsobení v postupných etapách dlouhodobého vzestupu lidstva od živočišných k lidským úrovním planetárního statusu. Velikým nebezpečím pro každou civilizace, v každou chvíli, je hrozba úpadku v době přechodu od zavedených metod minulosti k těm novým a lepším, ale nevyzkoušeným procesům budoucnosti.

81:6.42 (911.7) Vedení je krajně důležité pro progres. Moudrost, rozhled a prozíravost jsou nezbytné pro trvanlivost národů. Civilizace nejsou nikdy ohroženy, pokud jejich vedení se nezačne vytrácet. A počet takových moudrých vůdců nikdy nepřesáhl jedno procento populace.

81:6.43 (911.8) A byly to právě tyto příčle evolučního žebříku, po kterých civilizace vystoupala do takové úrovně, která umožnila započít tyto úžasné procesy, které kulminují v rychle se rozšiřující kultuře dvacátého století. A pouze dodržováním těchto nejpodstatnějších skutečností může člověk doufat v zachování svých dnešních civilizací a současně zajistí jejich trvalý rozvoj a zaručenou věčnost.

81:6.44 (912.1) Taková je podstata dlouhodobého úsilí národů země pro zakládání civilizací od doby Adama. Současná kultura je čistým výsledkem této namáhavé evoluce. Před objevením tisku byl progres relativně pomalý, protože nová generace neměla rychlý prospěch z úspěchů svých předků. Ale nyní lidská společnost se řítí kupředu pod vlivem nahromaděné hnací síly všech epoch, kterými se civilizace probíjela.

81:6.45 (912.2) [Připraveno archandělem Nebadonu.]