Kniha Urantia

Kapitola 88

Fetiše, talismany a magie

88:0.1 (967.1) PŘEDSTAVA ducha, vstupujícího do neživého předmětu, zvířete či lidské bytosti, je velmi prastarou a důstojnou vírou, existující od začátku evoluce náboženství. Toto učení o posedlosti duchem není nic jiného než fetišismus. Divoch se neklaněl nutně před fetišem; on logicky uctíval a vážil si v něm pobývajícího ducha.

88:0.2 (967.2) Zpočátku se věřilo, že duch fetiše je přízrak zemřelého člověka; později se mělo za to, že ve fetiších pobývají vyšší duchové. A tak kult fetiše nakonec zahrnoval všechny primitivní představy o démonech, duších, spiritech a posedlosti ďáblem.

1. Víra ve fetiše

88:1.1 (967.3) Primitivní člověk vždy chtěl ze všeho neobvyklého udělat fetiš; proto objevení se mnoha fetišů bylo náhodné. Člověk onemocní, něco se stane a on se uzdraví. To samé se vztahuje k reputaci mnohých medicín a náhodných metod léčení nemocí. Dalo se očekávat, že předměty, spojené se sny, se promění do fetišů. Fetiši se staly vulkány, ale ne hory; komety, ale ne hvězdy. Dávný člověk považoval padající hvězdy a meteory za znamení, označující příchod zvláštních duchů-návštěvníků na zem.

88:1.2 (967.4) Prvními fetiši byly oblázky s podivnými znameními a člověk od těch dob vždy hledal „posvátné kameny.“ Kdysi korály představovaly kolekci posvátných kamenů, celou sadu talismanů. Kamenné fetiše mělo hodně kmenů, ale jen málo přežilo jako Kaaba a Kámen Osudu. Oheň a voda patřily také k prvotním fetišům a uctívání ohně, společně s vírou ve svěcenou vodu, přetrvává dodnes.

88:1.3 (967.5) Fetišismus stromů přišel později, u některých kmenů trvání uctívání přírody vedlo k víře v talismany, které obydleli rozliční duchové přírody. Když se rostliny a ovoce staly fetiši, bylo zakázáno je jíst. Jedním z prvních v této kategorii bylo jablko; levantské národy nikdy jablko nejedly.

88:1.4 (967.6) Jestli zvíře snědlo lidské maso, stalo se fetišem. Tak se pes stal posvátným zvířetem Pársů. Jestli fetišem je zvíře a natrvalo v něm pobývá duch, potom se fetišismus dotýká reinkarnace. Divoši v mnohém záviděli zvířatům; necítili se jim nadřazeni a často dostávali jména po oblíbených zvířatech.

88:1.5 (967.7) Když se zvířata stala fetišem, potom následoval zákaz jíst jejich maso. Lidoopi a opice se kvůli jejich podobě člověku staly brzy posvátnými zvířaty; později byli takto také uctíváni hadi, ptáci a prasata. V jednu dobu byla fetišem kráva a mléko bylo tabu, zatímco výkaly byly velmi váženy. V Palestině byl uctíván had, především Féničany, kteří ho společně s Židy považovali za nástroj zlých duchů. Také mnoho současných národů věří v kouzelnou sílu plazů. Had je uctíván od Arábie přes Indii až k hadím tancům indiánského kmene Moqui.

88:1.6 (968.1) Některé dny týdne byly fetiši. Po dlouhé věky je pátek považován ze nešťastný den a třináctka je nešťastné číslo. Šťastná čísla tři a sedm přišla z pozdějších zjeveních; čtyřka byla šťastným číslem primitivního člověka a byla odvozena z raných poznatků čtyř bodů kompasu. Věřilo se, že počítání dobytka či jiného majetku, přináší neštěstí; dávní lidé byli vždy proti sčítání obyvatel─“počítání lidí.“

88:1.7 (968.2) Primitivní člověk nevytvářel nepatřičný fetiš ze sexu; rozmnožovací funkci se věnovalo jen velmi málo pozornosti. Divoch měl přirozené uvažování, nebyla tam nemravnost a chlípnost.

88:1.8 (968.3) Mocným fetišem byly sliny; plivnutí na člověka mohlo z něho vyhnat démony. Starší nebo nadřazený člověk projevil nejvyšší čest tomu, na koho plivnul. Na některé části lidského těla bylo pohlíženo jako na potencionální fetiše, obzvláště na vlasy a nehty. Vysoce ceněny byly dlouhodobě rostoucí nehty náčelníků a jejich odstřižky byly mocným fetišem. Víra ve fetišizmus lebek je jednou z hlavních příčin mnohem pozdějšího lovení hlav. Cenným fetišem byla pupeční šňůra; dokonce i v dnešní době se tak na ni pohlíží v Africe. První hračkou lidstva byla uchovaná pupeční šňůra. Posázena perlami, což se dělalo často, byla prvním náhrdelníkem člověka.

88:1.9 (968.4) Hrbáči a tělesně postižené děti byly považovány za fetiše; věřilo se, že šílenci jsou náměsíční. Primitivní člověk nedokázal rozlišit mezi genialitou a duševní vyšinutostí; slabomyslní lidé byli buď ubiti k smrti anebo uctíváni jako fetišistické osobnosti. Hysterie vzrůstající měrou potvrzovala populární víru v čarodějnictví; epileptici byli často kněží a šamani. Na stav opilosti se dívalo jako na formu posedlosti ďáblem; když divoch začal flámovat, dal si do vlasů list, aby se zbavil odpovědnosti za své chování. Jedy a opojné nápoje se staly fetiši; myslelo se, že je v nich nastěhován duch.

88:1.10 (968.5) Mnozí považovali geniální lidi za fetišistické osobnosti, ovládané moudrým duchem. A tito talentovaní lidé se brzy naučili podvádět a klamat, aby dosáhli svých sobeckých zájmů. Člověk-fetiš byl považován za nadčlověka; on byl božský a také neomylný. Proto náčelníci, králové, kněží, proroci a představitelé církví měli nakonec obrovskou moc a neomezenou autoritu.

2. Evoluce fetiše

88:2.1 (968.6) Domnívalo se, že démoni upřednostňovali pobývat v některém z předmětů, který jim patřil za živa. Tato víra vysvětluje působivost mnohých současných relikvií. Dávní lidé vždy uctívali kosti svých vůdců a kosterní ostatky svatých a hrdinů ještě i nyní vyvolávají u mnohých lidí pověrčivý respekt. Dokonce i dnes se konají poutě k hrobkám velikých lidí.

88:2.2 (968.7) Víra v ostatky je přežitkem pradávného kultu fetiše. Relikty současných náboženstvích představují pokus odůvodnit fetiš divocha a tím ho pozvednout na důstojné a vážené místo v současných náboženských systémech. Věřit na fetiše a magii se považuje za barbarské, ale klanět se ostatkům a připouštět zázraky nevyvolává pohořčení.

88:2.3 (969.1) Ohniště─krb─se více či méně stalo fetišem, posvátným místem. Svatyně a chrámy byly zpočátku fetišistickými místy, protože se tam pohřbívali mrtví. Posvátná chýše Hebrejců byla Mojžíšem povýšena do takového postavení, když se stala úkrytem pro superfetiš─tehdy existující koncepci Božího zákona. Ale Izraelité se nikdy nevzdali podivné víry Kenaanců v kamenné oltáře: „A tento kámen, který jsem postavil jako sloup, bude domem Božím.“ Oni opravdu věřili, že duch jejich Boha pobývá v takových kamenných oltářích, které však ve skutečnosti byly fetiše.

88:2.4 (969.2) Nejstarší symboly vznikly proto, aby uchovaly podobu a památku na slavné zemřelé; byly to ve skutečnosti jejich památníky. Idoly byly kultivované fetiše. Primitivní lidé věřili, že obřad vysvěcení přiměje ducha vstoupit do podoby. Stejným způsobem se požehnané předměty staly talismany.

88:2.5 (969.3) Mojžíš se snažil přidat k druhému přikázání starobylého morálního kódu Dalamatie kontrolu nad zbožňováním fetiše mezi Hebrejci. Důrazně nařídil, aby nevytvářeli žádný druh zobrazení, které by se mohlo stát předmětem zbožňování jako fetiš. Řekl to jasně: „nebudete vyrývat žádné obrazy, nebo podobizny čehokoliv, co je nahoře na nebesích, či dole pod zemí, nebo v pozemských vodách.“ Přestože toto přikázání značně zbrzdilo umění u Židů, snížilo zbožňování fetiše. Ale Mojžíš byl natolik moudrý, aby se snažil rychle odstranit dávné fetiše a proto dovolil umístit některé relikvie ve sloučeném oltáři války a náboženské svatyně, což byla archa.

88:2.6 (969.4) Nakonec se fetiši stala slova, především taková, která byla považována za slova Boha. Tímto způsobem se posvátné knihy mnohých náboženstvích staly fetišistickými vězeními, věznící duchovní představivost člověka. Vlastní snaha Mojžíše proti fetišům se stala nejvyšším fetišem; jeho přikázání bylo později použito ke znehodnocení umění a omezování zábavy a obdivování krásy.

88:2.7 (969.5) V dávných dobách fetišistické slovo autority bylo doktrínou, nahánějící strach─nejhroznější ze všech tyranů, zotročujících člověka. Dogmatický fetiš přivede smrtelného člověka k sebeklamu a do spárů náboženské nesnášenlivosti, fanatismu, pověrčivosti, netolerance a nejúděsnějším barbarským krutostem. Současná úcta k moudrosti a k pravdě je pouze nedávným útěkem od tendence vytvářet fetiše k vyšším úrovním myšlení a uvažování. Pokud jde o nashromážděné fetišistické spisy, o kterých různí náboženští činitelé tvrdí, že jsou to posvátné knihy, tak se nevěří jenom v to, že co je v knize je pravda, ale také v to, že každá pravda je v knize obsažena. Když se stane, že jedna z těchto posvátných knih říká, že země je plochá, tak potom po dlouhé generace, jinak rozumní muži a ženy budou odmítat přijmout nezvratné důkazy o tom, že planeta je kulatá.

88:2.8 (969.6) Zvyk otvírat některou z těchto posvátných knih a náhodně pohlédnout na pasáž, která může stanovit důležitá životní rozhodnutí, nebo plány, není ničím jiným, než naprostým fetišismem. Přísahat na „svatou knihu“, nebo zaklínání předmětů nejvyššího uctívání je forma kultivovaného fetišismu.

88:2.9 (969.7) Ale přechod od strachu, který u divocha vyvolal fetiš v podobě odřezků nehtů kmenového náčelníka, k uctívání grandiózních sbírek poselstvích, zákonů, legend, alegorií, mýtů, básní a kronik, které, potom všem, odrážejí vytříbenou morální moudrost mnoha staletí, představuje opravdový evoluční progres, alespoň do těch dob, dokud se tyto spisy nesestavují do „svaté knihy.“

88:2.10 (970.1) Proto, aby se stala fetišem, musela slova být považována za inspirující a vzývání domnělých božsky inspirovaných spisů vedlo přímo k zavedení autority církve, zatímco evoluce občanských forem vedla k uskutečnění autority státu.

3. Totemismus

88:3.1 (970.2) Fetišismus prochází všemi primitivními kulty, od nejstarší víry v posvátné kameny, přes modlářství, kanibalismus a zbožňování přírody, k totemismu.

88:3.2 (970.3) Totemismus je spojení sociálních a náboženských obřadů. Původně si lidé mysleli, že úcta k totemu zvířete, předpokládaného biologického původu, zaručila dostatek potravy. Totemy byly zároveň symboly skupiny a jejího boha. Takový bůh byl personifikací klanu. Totemismus byl jednou z fází nepodařené socializace náboženství, které jinak mělo osobní formu. Totem se postupně vyvinul do vlajky, nebo národního symbolu různých současných národů.

88:3.3 (970.4) Fetišistický pytlík, pytlík šamana, byl váček, obsahující ceněný výběr předmětů, naplněných duchy a šaman dávných dob nikdy nedopustil, aby se jeho váček, symbol jeho moci, dotknul země. Civilizované národy dvacátého století dbají na to, aby se jejich vlajky, symboly jejich národního uvědomění, rovněž nikdy nedotkly země.

88:3.4 (970.5) Insignie kněžství a královského úřadu byly časem považovány za fetiše a fetiš státní svrchovanosti prodělal mnoho vývojových stádií, od klanů ke kmenům, od vazalství ke svrchovanosti, od totemů k praporům. Fetišističtí králové vládli „božím právem“ a vzniklo mnoho jiných forem vládnutí. Lidé také vytvořili fetiš demokracie přemrštěným vynášením a obdivováním obyčejných lidských idejí, když jsou kolektivně nazývány „veřejným míněním.“ Názor jednoho člověka, když se bere samostatně, nemá příliš velkou cenu, ale když hodně lidí působí společně jako demokracie, tento stejný průměrný úsudek se bere jako arbiter spravedlnosti a norma poctivosti.

4. Magie

88:4.1 (970.6) Civilizovaný člověk řeší problémy reálného prostředí prostřednictvím vědy. Divoch se snažil vyřešit reálné problémy iluzorního prostředí duchů magií. Magie byla metodou manipulování domnělého prostředí duchů prostředky, které nekonečně vysvětlovaly nevysvětlitelné; bylo to umění získat dobrovolnou spolupráci duchů a vynutit si nedobrovolnou pomoc duchů prostřednictvím fetišů, nebo jiných a mocnějších duchů.

88:4.2 (970.7) Účel magie, čarodějnictví a okultismu byl dvojí:

88:4.3 (970.8) 1. Předpovědět budoucnost.

88:4.4 (970.9) 2. Příznivě ovlivnit životní podmínky.

88:4.5 (970.10) Cíle vědy jsou stejné jako u magie. Lidstvo postupuje od magie k vědě ne s pomocí meditace a usuzování, ale spíše skrze dlouhodobé zkušenosti, postupně a namáhavě. Člověk se postupně posunuje k pravdě, začínajíc v omylu, pokračuje v omylu a nakonec dospěje na práh pravdy. Pouze s příchodem vědeckých metod se posunul dopředu. Ale primitivní člověk musel experimentovat nebo zahynout.

88:4.6 (970.11) Čáry dávné pověrčivosti byly matkou pozdější vědecké zvídavosti. V těchto primitivních pověrách byla progresivní dynamická emoce─strach se zvědavostí; dávná magie měla v sobě progresivní hnací sílu. Tyto pověry představovaly vznik lidské touhy poznat a kontrolovat planetární prostředí.

88:4.7 (971.1) Magie získala nad divochem takovou silnou moc kvůli tomu, že nebyl schopen pochopit přirozenou smrt. Později vzniklá představa o prvotním hříchu značně pomohla oslabit moc magie nad člověkem, poněvadž vysvětlila přirozenou smrt. Ve své době nebylo vůbec neobvyklé, aby deset nevinných lidí bylo zabito kvůli domnělé odpovědnosti za přirozenou smrt jednoho člověka. To je jedna z příčin pomalého růstu populace pradávných národů a ještě i dnes je tomu tak u některých afrických kmenů. Obviněný jedinec obvykle přiznal svoji vinu i když to znamenalo čelit smrti.

88:4.8 (971.2) Magie je pro divocha přirozená. On věří, že nepřítel může být opravdu zabit kouzlením nad jeho ustřiženými vlasy, nebo ústřižky nehtů. Smrt hadím uštknutím byla připisována magii čaroděje. Obtížnost v boji proti magii pramení z faktu, že strach může zabít. Primitivní lidé se tak báli magie, že je skutečně zabíjela a takové důsledky byly dostatečné k tomu, aby opodstatnily tuto mylnou víru.V případě neúspěchu se vždy našlo přijatelné vysvětlení; nezdařená magie se napraví novou magií.

5. Magické talismany

88:5.1 (971.3) Poněvadž všechno, co bylo spojené s tělem, se mohlo stát fetišem, nejranější magie využívala vlasy a nehty. Atmosféra tajnosti, provázející fyzické vylučování, vznikla ze strachu, že nepřítel se může zmocnit něčeho, co pochází z těla a použít to pro nežádoucí magii; proto všechny výměšky z těla byly pečlivě zakopány. Neplivalo se na veřejnosti ze strachu, že sliny se mohou využít pro zhoubnou magii; sliny byly vždy zakryty. Také zbytky jídel, oblečení a ozdoby se mohly stát nástrojem magie. Divoch nikdy nenechal zbytky svého jídla na stole. A to všechno se dodržovalo ze strachu, aby některý nepřítel nepoužil tyto věci v magických rituálech a ne z pochopení hygienického významu takových praktik.

88:5.2 (971.4) Magické talismany se zhotovovaly z mnoha rozmanitých věcí: lidského těla, tygřích drápů, zubů krokodýla, jedovatých semen rostlin, hadího jedu a lidských vlasů. Velkou magickou sílu měly kosti zemřelých. Dokonce prach z otisků nohy se mohl použít pro magii. Dávní lidé silně věřili v talismany lásky. Krev a jiné druhy tělesných sekrecí mohly zajistit magické působení lásky.

88:5.3 (971.5) Věřilo se, že v magii jsou účinné symboly. Dělaly se figury a podle toho, jak se s nimi zacházelo, dobře či špatně, tak se věřilo, že stejné účinky se projeví na reálném člověku. Když se uzavíral obchod, tak pověrčivý člověk žvýkal kousek tvrdého dřeva, aby obměkčil srdce prodávajícího.

88:5.4 (971.6) Obrovskou magickou sílu mělo mléka od černé krávy; stejně magické byly černé kočky. Magickými byly kůly nebo proutky, stejně jako bubny, zvony a uzly. Všechny staré předměty byly magickými talismany. Praktiky nové nebo vyšší civilizace se setkávaly s nelibostí kvůli jejich domnělým zlým magickým vlastnostem. Po dlouhou dobu se tak pohlíželo na psaní, knihtisk a obrazy.

88:5.5 (971.7) Primitivní člověk věřil, že se jmény se musí zacházet s úctou, především se jmény bohů. Jméno bylo považováno za bytost, odlišné působení od fyzické individuality; bylo ceněno na stejné úrovni jako duše a stín. Jména se dávala do zástavy při poskytování půjček; člověk nemohl používat své jméno, dokud ho nevykoupil zaplacením půjčky. Dnes lidé podepisují svým jménem doklady. Osobní jméno se brzy stalo významným faktorem v magii. Divoch měl dvě jména: hlavní bylo považováno za natolik nedotknutelné, aby se používalo při běžných příležitostech a proto měl druhé, čili všední jméno─přezdívku. Divoch nikdy neřekl své pravé jméno neznámým lidem. Každá zkušenost neobvyklého charakteru ho přiměla změnit své jméno; někdy to bylo ve snaze vyléčit nemoc, nebo zastavit smůlu. Divoch mohl dostat nové jméno tím, že si ho koupil od náčelníka kmene; ještě v této době lidé přikládají velkou důležitost titulům a oslovení. Ale u nejprimitivnějších kmenů, jako jsou afričtí bušmeni, individuální jména neexistují.

6. Magické rituály

88:6.1 (972.1) Magie se vykonávala prostřednictvím kouzelných proutků, „léčivých“ rituálů a zaříkávání a bylo zvykem, že ten, kdo takový rituál vykonával, byl obnažen. Mezi primitivními čaroději bylo více žen než mužů. V magii „léčit“ znamená mystérium, ne léčbu. Divoch nikdy neléčil sám sebe; on nikdy nepoužil léčivé přípravky, pokud je nedoporučili specialisté v magii. A vúdú doktoři dvacátého století jsou typickými čaroději dávných dob.

88:6.2 (972.2) Magie byla jak veřejná, tak i tajná. Ta magie, která byla praktikována šamany nebo kněžími, byla považována za prospěšnou pro celý kmen. Čarodějnice, čarodějové a mágové prováděli soukromou magii─osobní a sobeckou magii, která se používala jako donucovací metoda pro to, aby způsobila neštěstí nepřátelům. Pojetí duálního spiritismu, dobrých a zlých duchů, dalo vzniknout pozdější víře v bílou a černou magii. A jak se náboženství postupně vyvíjelo, magie byla výrazem používaným pro spirituální činnosti, provozované mimo svůj vlastní kult a také se tak označovala starší víra v démony.

88:6.3 (972.3) Vysoce magickými byly slovní kombinace, rituální zpěvy a zaklínadla. Některá raná zaklínadla se vyvinula do modliteb. Brzy se objevila imitativní magie; modlitby se hrály a magické tance nebyly ničím jiným, než divadelními modlitbami. Modlitba postupně nahradila magii jako součást rituálu obětování.

88:6.4 (972.4) Gesta, tím, že jsou starší než řeč, byla posvátnější a magičtější a o mimice se věřilo, že má silnou magickou moc. Červení lidé často předváděli buvolí tanec, při kterém jeden jejich člen hrál buvola a když byl chycen, znamenalo to jistotu, že následný lov bude úspěšný. Erotické slavnosti svátku svěcení jara byly jednoduše imitativní magií, sugestivní výzvou pohlavním žádostem rostlinného světa. Loutka byla poprvé použita jako magický talisman neplodnou ženou.

88:6.5 (972.5) Magie byla tou boční větví stromu evolučního náboženství, která časem přinesla plody vědeckého věku. Víra v astrologii vedla k rozvoji astronomie; víra ve filozofický kámen vedla k umění obrábění kovů, zatímco víra v magická čísla byla základem matematické vědy.

88:6.6 (972.6) Ale svět, tak moc naplněný kouzly, výraznou měrou zničil všechny osobní ambice a iniciativu. Na ovoce z tvrdé práce či přičinlivosti bylo pohlíženo jako na výsledek magie. Jestli se na poli jednoho člověka urodilo více obilí, než jeho sousedovi, byl odvlečen k náčelníkovi a obviněn z toho, že to obilí navíc odloudil ze sousedova pole. Skutečně, v dobách barbarismu bylo nebezpečné vědět příliš mnoho; takovým lidem hrozilo stále nebezpečí, že budou popraveni za černou magii.

88:6.7 (972.7) Věda postupně odstraňuje ze života element hazardní spekulace. Ale, kdyby se stalo a současné metody vzdělávání by neměly úspěch, tak by téměř okamžitě přišel návrat k primitivním vírám v magii. Tyto pověry stále ještě setrvávají v myslích mnoha tak zvaných civilizovaných lidí. Jazyk obsahuje mnohé zkameněliny, které svědčí o tom, že lidská rasa byla po velmi dlouhou dobu prosycena magickou pověrčivostí; jsou to slova jako očarován, pronásledovaný smůlou, posedlý, vnuknutí, odčarovat, duchaplný, okouzlující, ohromený a zděšený. A inteligentní lidské bytosti stále věří na osud, smůlu a astrologii.

88:6.8 (973.1) Pradávná magie byla kuklou, ze které se vyklubala současná věda; ve své době byla nezbytná, ale nyní je již nepotřebná. A tak fantómy ignorantské pověrčivosti rozechvívaly primitivní mysli lidí dokud se nezrodily vědecké představy. Dnes se Urantia nachází v pološeru této intelektuální evoluce. Jedna polovina světa dychtivě usiluje pochopit světlo pravdy a fakta vědeckých objevů, zatímco druhá polovina trpí v náručí pradávné pověrčivosti a jenom lehce zamaskované magie.

88:6.9 (973.2) [Představeno Oslnivou Večerní Hvězdou Nebadonu.]