Kniha Urantia

Kapitola 77

Midbytosti

77:0.1 (855.1) NA VĚTŠINĚ obydlených planetách Nebadonu pobývá jedna, či více skupin unikátních bytostí, existujících na takové úrovni formy života, která se nachází mezi smrtelnými obyvateli sfér a andělskými řády; proto se nazývají midbytosti. Jeví se jako časová nahodilost, ale jsou tak obecně rozšířeny a jsou cenné jako pomocníci, že my všichni je již dávno považujeme za jeden z důležitých řádů naší společné planetární služby.

77:0.2 (855.2) Na Urantii působí dva rozdílné řády midbytostí: prvotní, čili starší sbor, který vznikl v dobách Dalamatie a sekundární čili mladší skupina, jejíž původ se datuje od časů Adama.

1. Prvotné midbytosti

77:1.1 (855.3) Prvotné midbytosti vznikly z unikátního vzájemného spojení materiální a duchovní úrovně na Urantii. My víme o existenci podobných tvorů na jiných světech a v jiných soustavách, ale ti vznikli jinými metodami.

77:1.2 (855.4) Je si vždy nutné uvědomit, že následná poskytnutí Božích Synů na vyvíjející se planetě způsobuje výrazné změny v duchovní struktuře světa a někdy pozmění procesy vzájemného působení duchovních a materiálních sil planety a vytváří situace vskutku těžko pochopitelné. Status jednoho sta členů osobního personálu Prince Kaligastii je jasným příkladem takového unikátního vzájemného propojení. Jako vzestupní morontiální obyvatelé Jerusemu byli nadmateriálními tvory bez schopnosti rozmnožování. Jako sestupní planetární pomocníci na Urantii byli materiálními pohlavními tvory se schopností plodit materiální potomky (což někteří později udělali). Co my neumíme dostatečně vysvětlit je to, jak sto těchto bytostí mohlo působit v rodičovské roli na nadmateriální úrovni, ale to se přesně stalo. Nadmateriální (nepohlavní) spojení mužského a ženského člena osobního personálu mělo za následek objevení se prvních prvotních midbytostí.

77:1.3 (855.5) Ihned se zjistilo, že tvor tohoto řádu, mezi smrtelnou a andělskou úrovní, bude velkým pomocníkem při vykonávání služby v hlavním řídícím centru Prince a každému páru osobního personálu bylo proto dovoleno vytvořit podobné bytosti. Výsledkem byla první skupina padesáti midbytostí.

77:1.4 (855.6) Po roce sledování činnosti této unikátní skupiny dovolil Planetární Princ vytváření midbytostí bez omezení. Tento plán pokračoval až do doby, dokud schopnost vytváření trvala; a tak vznikl původní 50 000. členný sbor těchto midbytostí.

77:1.5 (856.1) Mezi vytvořením každé midbytosti uplynulo půl roku a když každý pár vytvořil tisíc takových bytostí, žádné již nikdy víc nevznikly. My nemáme žádné dostupné vysvětlení proč byla tato schopnost vyčerpána s objevením se tisícího potomka. Všechny další pokusy nepřinesly nic jiného než nezdar.

77:1.6 (856.2) Tito tvorové vytvořili v Princově administrativě zpravodajský sbor. Dokázali se pohybovat na velkém prostoru a studovali a pozorovali světové rasy a vykonávali pro Prince a jeho personál další neocenitelné služby v jejich činnosti ovlivňovat a působit na lidskou společnost ze vzdáleného hlavního centra planety.

77:1.7 (856.3) Tento režim pokračoval až do tragických dní planetární vzpoury, která polapila něco přes čtyři pětiny prvotních midbytostí. Ostatní věrní členové sboru vstoupili do služby k prozatímním správcům Melkísedekům a až do příchodu Adama působili pod formálním vedením Vana.

2. Noditská rasa

77:2.1 (856.4) Přestože je toto vyprávění o původu, podstatě a funkci midbytostí Urantie, příbuzenství dvou řádů─prvotního a sekundárního─si vyžaduje v tomto bodě přerušit vyprávění o prvotních midbytostech, abychom mohli následovat rodovou linii od rebelujících členů osobního personálu Prince Kaligastii od doby planetární vzpoury do období Adama. Byla to tato rodová linie, která v počátečním období druhé zahrady dodala polovinu předků sekundárního řádu midbytostí.

77:2.2 (856.5) Fyzičtí členové Princova personálu byli vytvořeni jako pohlavní tvorové za účelem účastnit se plánu plození potomků, ztělesňujících sloučené vlastnosti jejich speciálního řádu s vlastnostmi vybraného rodu z andonických kmenů, přičemž to všechno se dělalo v očekávání následného objevení se Adama. Nositelé Života plánovali nový typ smrtelníků, kteří by byli spojením potomků Princova personálu s první generací potomků Adama a Evy. Oni tak měli připravený plán, předpokládající vznik nového druhu planetárních tvorů o kterých doufali, že se stanou učiteli-vládci lidské společnosti. Posláním takových bytostí byla činnost v sociální sféře, ne v občanské. Ale protože tento záměr se téměř vůbec nezdařil, nikdy nebudeme vědět o jakou blahodárnou aristokratickou vládu a jedinečnou kulturu byla Urantia připravena. Je to proto, že když členové osobního personálu Prince se začali později rozmnožovat, bylo to již po vzpouře a poté, kdy byli odpojeni od životních proudů soustavy.

77:2.3 (856.6) Období, které na Urantii následovalo po vzpouře, bylo svědkem mnoha neobvyklých událostí. Významná civilizace─kultura Dalamatie─se rozpadla. V té době žili na zemi Nefilové (Nodité) a když tito synové bohů si vzali za ženy lidské dcery a měli s nimi děti, tak tyto děti byly „mocnými lidmi dávnověku“ a „proslulými lidmi.“ I když sotva byli „synové bohů“, evoluční tvorové v té dávné době považovali osobní personál Prince a jejich první potomky za bohy; tradice dokonce zveličila jejich tělesný vzrůst. A to je původ téměř univerzálního lidového příběhu o bozích, kteří sestoupili na zem a tam s lidskými dcerami zplodili pradávnou rasu hrdinů. A celá tato legenda se ještě více zamotala rasovým smíšením se s později objevivšími Adamity ve druhé zahradě.

77:2.4 (857.1) Vzhledem k tomu, že sto členů Princova osobního personálu mělo v sobě zárodečnou plazmu lidského rodu Andonitů, přirozeně by se předpokládalo, že v případě pohlavního rozmnožování se jejich potomci budou velmi podobat potomkům ostatních Andonitů. Ale, když se šedesát rebelujících členů osobního personálu, následovníků Noda, nakonec účastnilo pohlavního rozmnožování, ukázalo se, že jejich děti ve všech směrech převyšovaly jak rasy Andonitů, tak i Sangiků. Tato nečekaná výjimečnost charakterizovala nejenom fyzické a intelektuální vlastnosti, ale také duchovní schopnosti.

77:2.5 (857.2) Tyto mutované rysy, objevující se v první generaci Noditů, byly výsledkem určitých úprav, které byly zaneseny do kompozice a do chemických prvků dědičných faktorů andonické zárodečné plazmy. Tyto změny byly způsobeny přítomností výkonných podpůrných okruhů života soustavy Satania v tělech členů Princova osobního personálu. Vlivem těchto okruhů se chromozómy specializovaného urantijského prototypu reorganizovaly více podle typových modelů Satanie a stanovených forem života Nebadonu. Metoda přeměny této zárodečné plazmy působením životních okruhů soustavy není podobná těm procesům, prostřednictvím kterých vědci Urantie modifikují plazmu rostlin a živočichů za použití rentgenových paprsků.

77:2.6 (857.3) Tímto způsobem je vznik Noditů spojen s určitými mimořádnými a neočekávanými modifikacemi živé plazmy, která byla chirurgy Avalonu přenesena z těl andonických přispěvatelů do těl členů osobního personálu.

77:2.7 (857.4) Je nutno připomenout, že sto Andonitů, kteří darovali svoji zárodečnou plazmu, mohlo potom využívat organické plody stromu života, takže v jejich tělech se také objevily životní proudy Satanie. Čtyřicet čtyři modifikovaných Andonitů, kteří se společně s personálem Prince připojili ke vzpouře se také rozmnožovali vzájemně mezi sebou a významnou měrou přispěli ke zkvalitnění genotypů rasy Noditů.

77:2.8 (857.5) Tyto dvě skupiny, zahrnující 104 jedinců, kteří byli nositeli modifikované andonické zárodečné plazmy, jsou předky Noditů─osmé rasy Urantie. Tento nový rys lidského života na Urantii představuje další fázi uskutečňování původního plánu použít tuto planetu jako svět modifikovaného života, jenomže tentokrát byl jeho vývoj nepředvídatelný.

77:2.9 (857.6) Čistokrevní Nodité byli velkolepou rasou, ale postupně se smísili s evolučními národy země a degradace nedala na sebe dlouho čekat. Deset tisíc let po vzpouře dosáhl jejich úpadek takového bodu, že průměrná délka jejich života byla jen o málo delší než u evolučních ras.

77:2.10 (857.7) Když se při archeologických vykopávkách nalezly hliněné destičky se záznamy o dávných sumerských potomcích Noditů, archeologové na nich objevili seznam sumerských králů, jdoucí zpět do historie několik tisíc let; a čím starší jsou tyto záznamy, tak doba panování jednotlivých králů se prodlužuje, od zhruba dvaceti pěti, nebo třiceti let až na dobu sto padesáti let a více. Toto prodlužování doby vládnutí dávných králů ukazuje, že někteří z prvních noditských vládců (přímých potomků osobního personálu Prince) žili déle než jejich pozdější následníci a také to svědčí o snaze vysledovat dynastie do doby Dalamatie.

77:2.11 (857.8) Záznamy o takových dlouho žijících jedincích také způsobují zmatek v časových intervalech měsíců a roků. Toho je možno si také všimnout v biblickém rodopisu Abraháma a v raných čínských letopisech. Záměna časového úseku dvaceti osmidenního měsíce s později zavedeným rokem s více než tři sta padesáti dny je příčinou vzniku pověstí o tak dlouhých lidských životech. Existují záznamy o člověku, který žil přes devět set „roků.“ Toto období představuje necelých sedmdesát let a takové životy byly po dlouhé věky považovány za velmi dlouhé─“kopa let a deset“─jak taková délka života byla později nazývána.

77:2.12 (858.1) Určování času podle dvaceti osmidenního měsíce přetrvalo ještě dlouhou dobu po Adamovi. Ale když se Egypťané pustili do reformy kalendáře, přibližně před sedmi tisíci lety, udělali to s velkou přesností a zavedli rok o 365 dnech.

3. Babylonská věž

77:3.1 (858.2) Po ponoření Dalamatie se Nodité přestěhovali na sever a východ a brzy založili nové město Dilmun jako své hlavní národní a kulturní centrum. A asi padesát tisíc let po smrti Noda, když se potomstvo Princova personálu stalo tak početným, že nemohli najít ve svém novém městě Dilmunu a jeho bezprostředním okolí zdroj živobytí a poté, kdy začala smíšená manželství se sousedními andonickými a sangikskými kmeny, napadlo jejich vůdce, že by se mělo něco udělat pro zachování vlastní národnostní jednoty. Proto byla svolána rada kmenů a po velkém rokování byl schválen plán Bablota, potomka Noda.

77:3.2 (858.3) Bablot navrhl vystavět uprostřed, tehdy jimi okupovaného území, okázalý chrám na oslavu jejich rasy. Nad chrámem měla čnít věž jakou svět nikdy předtím neviděl. Měl to být monumentální památník jejich pomíjivé velikosti. Bylo mezi nimi mnoho těch, kteří si přáli postavit toto velkolepé dílo v Dilmunu, ale jiní tvrdili, že taková významná stavba by se měla umístit v bezpečné vzdálenosti od nebezpečí moře, protože si pamatovali pověst o zatopení jejich prvního hlavního města─Dalamatii.

77:3.3 (858.4) Podle plánu Bablota se nové budovy měly stát jádrem budoucího centra noditské kultury a civilizace. Jeho návrh nakonec zvítězil a podle jeho plánu se začalo se stavbou. Nové město se mělo jmenovat Bablot po svém architektovi a staviteli. Později se toto místo stalo známým jako Bablod a nakonec jako Babylon.

77:3.4 (858.5) Ale Nodité byli stále rozděleni v názoru ohledně smyslu a účelu tohoto díla. Ani jejich vůdcové úplně nesouhlasili s konstrukčními plány či využitím budov po jejich dokončení. Po čtyřech letech práce se rozpoutal velký spor o účelu a důvodu stavby věže. Spory přerostly v nepřátelství a všechny práce byly proto zastaveny. Dodavatelé potravin rozšířili zprávy o rozkolu a kolem staveniště se začal shromažďovat velký počet kmenů. Byly předloženy tři rozdílné názory na účel vystavění věže:

77:3.5 (858.6) 1. Největší skupina, téměř jedna polovina, si přála, aby věž byla postavena jako památník historie a rasové nadřazenosti Noditů. Oni chtěli, aby to byla velkolepá a impozantní stavba, která bude vzbuzovat obdiv u všech budoucích generací.

77:3.6 (858.7) 2. Další velká klika chtěla, aby věž byla navržena tak, že bude oslavou kultury Dilmunu. Oni předpokládali, že Bablot se stane významným centrem obchodu, umění a řemeslné výroby.

77:3.7 (859.1) 3. Nejmenší a podružná skupina tvrdila, že postavení věže bude příležitostí pro odčinění pošetilého jednání jejich předků při účasti v Kaligastiově vzpouře. Prosazovali názor, že věž by měla být zasvěcena uctívání Otce všeho a že veškerý účel nového města by měl být to, že zaujme místo Dalamatie─že bude působit jako kulturní a náboženské centrum pro okolní barbary.

77:3.8 (859.2) Názor náboženské skupiny byl velmi rychle zamítnut. Většina odmítla tvrzení, že jejich předkové byli vinni vzpourou; nesli nelibě takovou národnostní skvrnu. Když se zbavili jednoho ze tří úhlů pohledu na spor a pak se nebyli schopni dohodnout o těch dvou dalších, pustili se do boje. Náboženská skupina nebojovných Noditů uprchla do svých domovů na jihu, zatímco jejich druhové spolu bojovali téměř až do samého vyhlazení.

77:3.9 (859.3) Přibližně před dvanácti tisíci lety byl učiněn druhý pokus vystavět Babylonskou věž. Smíšené rasy Anditů (Nodité a Adamité) se pokusily vybudovat nový chrám na rozvalinách první stavby, ale pro takové dílo tam nebyl dostatečně pevný základ a věž se zhroutila pod svoji vlastní nadměrnou váhou. Tato oblast byla po dlouhou dobu známa jako Babylonie.

4. Centrum civilizace Noditů

77:4.1 (859.4) Rozptýlení Noditů bylo přímým důsledkem bratrovražedného boje kvůli Babylonské věži. Tato vnitřní válka značně snížila počet čistokrevných Noditů a byla v mnoha směrech příčinou jejich selhání založit významnou předadamickou civilizaci. Od této doby noditská kultura upadala po více než sto dvacet pět tisíc let až byla potom povznesena adamickou krví. Ale ještě i v době Adama byli Nodité stále schopným národem. Mnoho jejich smíšených potomků se zařadilo mezi stavitele první zahrady a několik skupinových velitelů Vana byli Nodité. V osobním personálu Adama pocházelo několik nejschopnějších členů z této rasy.

77:4.2 (859.5) Okamžitě po babylonském konfliktu byly založeny tři ze čtyř velkých noditských center:

77:4.3 (859.6) 1. Západní čili syrští Nodité. Zbytky nacionalistů, čili stoupenců památníku své rasové nadřazenosti, odešly na sever, kde se spojily s Andonity a později založily noditská centra severozápadně od Mezopotámie. Tato skupina byla největší z rozptýlených Noditů a značně přispěla k později se objevivšímu asyrskému národu.

77:4.4 (859.7) 2. Východní čili elamitští Nodité. Velký počet zastánců kulturního a obchodního centra migroval na západ do Élamu a tam se spojili s míšenými kmeny Sangiků. Před třiceti až čtyřiceti tisíci lety byli Elamité z velké části nositelé sangikské krve, ale udržovali i nadále civilizaci, která převyšovala okolní barbarské kmeny.

77:4.5 (859.8) Po založení druhé zahrady se stalo zvykem nazývat toto sousední noditské osídlení „zemí Noda“. A během dlouhého období relativního míru mezi těmito Nodity a Adamity se obě rasy značně smísily, protože stále více se stávalo zvykem pro Boží Syny (Adamity) brát si za ženy lidské dcery (dcery Noditů).

77:4.6 (860.1) 3. Střední čili předsumerští Nodité. Malá skupina při ústí řek Tigrisu a Eufratu si zachovala větší rasovou integritu. Přetrvali tisíce a tisíce let a nakonec se stali předky těch Noditů, kteří se smísili s Adamity a položili základy historickým sumerským kmenům.

77:4.7 (860.2) A toto všechno vysvětluje jak se Sumerové tak najednou a záhadně objevili na historické scéně v Mezopotámii. Badatelé nebudou nikdy schopni vysledovat a najít počátky Sumerů, jejichž původ začal před dvě stě tisíci lety po potopení Dalamatie. Aniž by někde ve světě existovala stopa o jejich původu, tyto pradávné kmeny se zčistajasna vynořily na horizontu civilizace s vyspělou a vyšší kulturou, zahrnující chrámy, zpracování kovů, zemědělství, chov dobytka, hrnčířství, tkaní, obchodní zákony, občanské zákony, náboženské obřady a starý systém písma. Na počátku své historické éry již dávno ztratili abecedu Dalamatie a osvojili si zvláštní způsob písma, který pocházel z Dilmunu. Sumerský jazyk, i když prakticky ztracený pro svět, nebyl semitský; měl hodně společného s takzvanými indoevropskými jazyky.

77:4.8 (860.3) Podrobné zápisy zanechané Sumery popisují pozoruhodné osídlení nacházející se v Perském zálivu nedaleko dřívějšího města Dilmun. Egypťané nazývali toto slavné starobylé město Dilmat, zatímco pozdější Sumerové smíšení s Adamity si popletli jak první, tak i druhé město Noditů s Dalamatií a nazývali všechny tři Dilmun. Archeologové již nalezli starověké sumerské hliněné tabulky popisující tento pozemský ráj „kde Bohové poprvé požehnali lidstvo příkladem civilizovaného a kulturního života.“ A dnes tyto destičky, popisující Dilmun jako ráj lidí a Boha, mlčky spočívají na zaprášených policích mnoha museí.

77:4.9 (860.4) Sumerové dobře věděli o existenci prvního a druhého Edenu, ale přesto, že se extenzívně promísili s Adamity, stále považovali obyvatele Zahrady─své severní sousedy─za nepřátelskou rasu. Hrdost na svoji starodávnější noditskou kulturu přivedla Sumery k tomu, že nebrali na vědomí před nimi se odkrývající slavné perspektivy a dali přednost velkolepým a rajským tradicím města Dilmun.

77:4.10 (860.5) 4. Severní Nodité a Amadonité─Vanité. Tato skupina se objevila ještě před sporem kolem Bablota. Tito nejsevernější Nodité byli potomci těch, kteří odmítli vedení Noda a jeho nástupců a dali se na stranu Vana a Amadona.

77:4.11 (860.6) Někteří z raných druhů Vana se později usadili na březích jezera, které stále nese jeho jméno a tady položili základy své historie. Ararat se stal jejich posvátnou horou a měl pro pozdější Vanity stejný význam jako měla hora Sinaj pro Hebrejce. Před deseti tisíci lety vanitští předkové asýrijců učili, že jejich morální zákon o sedmi přikázáních byl darován Vanovi Bohy na hoře Ararat. Oni pevně věřili tomu, že Van a jeho druh Amadon byli za živa odneseni z planety v době modliteb na této hoře.

77:4.12 (860.7) Ararat byl posvátnou horou severní Mezopotámie a protože podstatná část vašich pověstí o těchto dávných dobách vznikla ve spojení s babylonským příběhem o potopě, tak není překvapující, že hora Ararat a okolní oblast byly vetkány do pozdějšího židovského příběhu o Noemovi a potopě světa.

77:4.13 (860.8) Zhruba před 35 000 lety př. Kr. Adamson navštívil jedno z nejvýchodnějších starobylých osídlení vanitů a založil tady svoje centrum civilizace.

5. Adamson a Ratta

77:5.1 (861.1) Zobrazivši noditské předky sekundárních midbytostí, toto vyprávění se nyní bude věnovat adamické polovině jejich rodokmenu, protože sekundární midbytosti jsou také vnuky Adamsona, prvorozeného potomka fialové rasy Urantie.

77:5.2 (861.2) Adamson patřil do té skupiny dětí Adama a Evy, které se rozhodly zůstat na zemi se svým otcem a matkou. Tento nejstarší syn Adama často naslouchal vyprávění Vana a Amadona o jejich vysokohorském domově na severu a za nějakou dobu po založení druhé zahrady se odhodlal odejít a hledat tuto zemi svých mladistvých snů.

77:5.3 (861.3) V té době měl Adamson 120 let a byl otcem třiceti dvou čistokrevných dětí první zahrady. Chtěl zůstat se svými rodiči a pomáhat jim v budování druhé zahrady, ale byl velmi rozrušen ztrátou své družky a dětí, které se rozhodly odejít do Edentie společně s dalšími dětmi Adama, které si přály stát se svěřenci Nejsvrchovanějších.

77:5.4 (861.4) Adamson by nikdy neopustil své rodiče na Urantii, on se nikdy neodvracel od obtíží nebo nebezpečí, ale život ve druhé zahradě shledával daleko od uspokojení. Udělal hodně pro to, aby se urychlily stavební práce a výstavba obranného valu, ale potom se při nejbližší příležitosti rozhodl odejít na sever. Ale i když byl jeho odchod opravdu příjemný, Adam a Eva hodně truchlili nad ztrátou svého nejstaršího syna, který odešel do cizího a nepřátelského světa, protože se báli, že se již nikdy nevrátí.

77:5.5 (861.5) Adamsona doprovázela na sever dvaceti sedmičlenná skupina, která ho podporovala v hledání národa jeho dětských vysněných představ. Za něco více než tři roky Adamsonova skupina skutečně nalezla předmět svého pátrání a mezi těmito lidmi Adamson objevil obdivuhodnou a nádhernou ženu, která o sobě tvrdila, že je posledním čistokrevným potomkem Princova personálu. Tato žena, Ratta, uvedla, že všichni její předkové byli potomky dvou odpadlých členů osobního štábu Prince. Ona byla posledním potomkem své rasy, protože všichni její bratři a sestry zemřeli. Ratta byla již připravena se nikdy nevdát a zemřít bez potomků, ale ztratila své srdce pro vznešeného Adamsona. A když vyslechla příběh o Edenu, o tom, jak se Vanovy a Amadonovy předpovědi naplnily a když uslyšela vypravování o selhání Zahrady, ovládla ji jenom jediná myšlenka─vdát se za tohoto syna a dědice Adama. Ke stejné myšlence rychle dospěl i Adamson. Uplynulo málo přes tři měsíce a vzali se.

77:5.6 (861.6) Adamson a Ratta měli šedesát sedm dětí. Položili základ pro významný rod světových vůdců, ale udělali ještě něco navíc. Je nutno si připomenout, že obě tyto bytosti byly vlastně nadlidé. Každé jejich čtvrté narozené dítě patřilo k unikátnímu typu a často bylo neviditelné. Nikdy v celé historii světa se taková věc nestala. Ratta byla značně znepokojena, ale Adamson dobře věděl o existenci prvotních midbytostí a usoudil, že něco podobného se odehrává před jeho očima. Když se narodil druhý neobvyklý potomek, Adamson se rozhodl je spolu oženit, poněvadž jeden byl muž a druhý žena a to byl původ sekundárního řádu midbytostí. Během sta let, než tento jev přestal, objevilo se téměř dva tisíce takových bytostí.

77:5.7 (862.1) Adamson žil 396 let. Mnohokrát se vrátil a navštívil svého otce a matku. Každý sedmý rok on a Ratta odcestovali na jih do druhé zahrady a mezitím ho midbytosti informovaly o stavu jeho národa. Během Adamsonova života významnou měrou přispěly k vybudování nového a nezávislého světového centra pravdy a spravedlnosti.

77:5.8 (862.2) Tak Adamson a Ratta měli k dispozici tento sbor úžasných pomocníků, kteří s nimi pracovali po celou dobu jejich dlouhých životů a pomáhali jim šířit novou pravdu a rozšiřovat vyšší standardy duchovního, intelektuálního a fyzického života. A výsledky tohoto úsilí o zdokonalení světa nikdy zcela nezanikly v následujících úpadcích civilizací.

77:5.9 (862.3) Adamsonité uchovali vysokou kulturu téměř sedm tisíc let od časů Adamsona a Ratty. Později se smísili se sousedními Nodity a Andonity a byli také zařazeni mezi „mocné lidi dávnověku.“ A některé dosažené pokroky této doby přetrvaly a staly se latentní součástí kulturního potenciálu, který později vykvetl do evropské civilizace.

77:5.10 (862.4) Toto centrum civilizace leželo v oblasti východně od jižního konce Kaspického moře blízko pohoří Kopet Dagu. Nedaleko na sever, v podhůří Turkestánu, se nacházejí pozůstatky toho, co kdysi bylo adamsonitským centrem fialové rasy. V těchto hornatých místech, situovaných v úzkém a starověkém úrodném pásmu, ležícím na úpatí horského hřebenu Kopet, postupně vyrostly v různých obdobích čtyři odlišné kultury, vytvořené čtyřmi rozdílnými skupinami potomků Adamsona. Druhá z těchto skupin migrovala na západ do Řecka a na ostrovy Středozemního moře. Zbytky potomků Adamsona migrovaly na sever a na západ a později vnikly do Evropy společně se smíšenými potomky poslední vlny Andonitů, přicházejících z Mezopotámie a také se zařadily mezi andito-árijské uchvatitele Indie.

6. Sekundární Midbytosti

77:6.1 (862.5) Zatímco prvotné midbytosti mají téměř nadlidský původ, sekundární řád jsou potomci čistokrevného adamického rodu, smíšeného s polidštěnými potomky, jejichž předkové vzešli ze spojení členů staršího sboru midbytostí.

77:6.2 (862.6) Mezi dětmi Adamsona bylo pouze šestnáct mimořádných předků sekundárních midbytostí. Polovina těchto unikátních dětí byli muži a polovina ženy a každých sedmdesát dní byla každá dvojice schopna, s pomocí kombinované metody pohlavního a nepohlavního spojení, přivést na svět jednu sekundární midbytost. Takový jev nikdy předtím na zemi nebyl možný a od těch dob se již nikdy nestal.

77:6.3 (862.7) Těchto šestnáct dětí žilo a zemřelo (kromě jejich neobyčejných vlastností) jako smrtelníci tohoto světa, ale jejich elektricky aktivovaní potomci žijí pořád a nepodléhají omezením lidského těla.

77:6.4 (862.8) Každá z osmi dvojic nakonec přivedla na svět 248 midbytostí a tak vznikl původní sekundární řád─s 1984 členy. Sekundární midbytosti se dělí na osm podskupin. Označují se jako A-B-C první, druhá, třetí a tak dále. A pak jsou D-E-F první, druhá, třetí a tak dále.

77:6.5 (862.9) Po selhání Adama se prvotné midbytosti vrátily k prozatímním správcům Melkísedekům, zatímco sekundární skupina zůstala přidělena centru Adamsona až do jeho smrti. Třicet tři těchtosekundárních midbytostí, hlavních představitelů jejich organizace v době smrti Adamsona, se pokusilo převést celý řád do služby pro Melkísedeky a tímto způsobem dosáhnout spojení s prvotním sborem. Ale když se jim to nepodařilo, opustily své druhy a jako jedna skupina přešly do služby k planetárním prozatímním správcům.

77:6.6 (863.1) Po smrti Adamsona se zbylé sekundární midbytosti staly zvláštním, neorganizovaným a nevázaným vlivem na Urantii. Od této doby až do časů Machiventy Melkísedeka vedly neurovnaný a neřízený život. Tento Melkísedek je částečně dostal pod svoji kontrolu, ale až do příchodu Krista Michaela stále vytvářely hodně nepříjemností. Během jeho pobytu na zemi všechny učinily konečné rozhodnutí ve vztahu k jejich budoucímu osudu a věrná většina přešla pod vedení prvotních midbytostí.

7. Rebelující midbytosti

77:7.1 (863.2) Většina midbytostí se v době Luciferovy vzpoury dala na cestu hříchu. Když se spočítaly zničující důsledky planetární vzpoury, bylo zjištěno, kromě ostatních ztrát, že z původních 50 000 midbytostí se 40 119 připojilo ke Kaligastiovi.

77:7.2 (863.3) Původní počet sekundárních midbytostí byl 1 984 a z nich se 873 nepřizpůsobilo vládě Michaela a bylo podle očekávání izolováno v souvislosti s planetárním soudem Urantie v den Pentekosté. Nikdo nedokáže předpovědět budoucnost těchto mravně padlých tvorů.

77:7.3 (863.4) V současné době jsou obě skupiny rebelujících midbytostí drženy pod dohledem a čekají na konečné rozhodnutí o událostech vzpoury v soustavě. Ale ony udělaly mnoho podivných věcí na zemi před zahájením současného planetárního soudního období.

77:7.4 (863.5) Za určitých okolností byly tyto neloajální midbytosti schopny stát se pro smrtelníky viditelnými a to hlavně platilo o druzích Belzebuba, vůdce odpadlických sekundárních midbytostí. Ale nesmíme tyto unikátní tvory zaměňovat s některými rebelujícími cheruby a serafy, kteří byli také na zemi v době Kristovy smrti a jeho vzkříšení. Někteří dávní autoři nazývali tyto rebelující midbytosti zlými duchy a démony a odpadlické serafy zlými anděly.

77:7.5 (863.6) Na žádném světě zlí duchové nemohou ovládnout smrtelnou mysl po životě Rajského poskytnutého Syna. Ale před příchodem Krista Michaela na Urantii─před masovým příchodem Ladičů Myšlení a rozlitím ducha Učitele na všechno lidstvo─tyto rebelující midbytosti byly opravdu schopny ovlivnit mysl některých nižších smrtelníků a do určité míry řídit jejich činy. Tohoto bylo dosaženo vcelku stejným způsobem, jakým působí loajální midbytosti, když slouží jako účinní kontaktní strážci lidských myslí záložního sboru osudu Urantie tehdy, kdy Ladič Myšlení je v podstatě odpojen od osobnosti v období spojení s nadlidskými inteligencemi.

77:7.6 (863.7) A následující zápis není pouhým řečnickým obratem: „A přivedli k Němu celé zástupy lidí, posedlých zlými duchy a duševně chorobných.“ Ježíš znal a rozpoznal rozdíl mezi duševní vyšinutostí a působením démona, ačkoliv v myslích jeho současníků té doby byly tyto stavy značně zaměňovány.

77:7.7 (863.8) Dokonce i před Pentekosté nemohl žádný rebelující duch ovládnout normální lidskou mysl a od tohoto dne jsou i slabé mysli nižších smrtelníků ochráněny před takovým nebezpečím. Po rozlití Ducha Pravdy bylo domnělé vyhánění duchů založeno na zmatené víře, že hysterie, choromyslnost a prostoduchost jsou způsobeny démonem v těle. Ale jen proto, že poskytnutí Michaela navždy osvobodilo všechny lidské mysli Urantie od nebezpečí ovládnutí démonem, nemyslete si, že toto nebylo realitou v předcházejících epochách.

77:7.8 (864.1) Z příkazu Nejsvrchovanějších Edentie je v současné době celá skupina rebelujících midbytostí zbavena osobní svobody a držena pod dohledem. Ony se již nepotulují po tomto světě se zlým úmyslem. Bez ohledu na přítomnost Ladičů Myšlení, rozlití Ducha Pravdy na celé lidstvo navždy zabránilo těmto neloajálním duchům v tom, aby jakýmkoliv způsobem opět někdy pronikli i do těch nejslabějších lidských myslí. Ode dne Pentekosté již nikdy nemůže nastat takový jev, jako je ovládnutí démonem.

8. Sjednocené midbytosti

77:8.1 (864.2) Po posledním soudu nad tímto světem, když Michael vzal sebou spící přeživší bytosti času, midbytosti byly ponechány na planetě, aby pomáhaly v duchovních a poloduchovních sférách činnosti. V současné době působí jako jeden sbor, zahrnující oba řády o celkovém počtu 10 992 členů. Nyní jsou sjednocené midbytosti Urantie řízeny střídavě starším členem každého řádu. Tento režim trvá od jejich sloučení do jedné skupiny krátce po Pentekosté.

77:8.2 (864.3) Členové staršího, čili primárního řádu, jsou všeobecně známí podle čísel; často jim dávají jména jako 1-2-3 první, 4-5-6 první a tak dále. Na Urantii jsou adamické midbytosti označovány podle abecedy, aby byly odlišeny od číselného označení prvotních midbytostí.

77:8.3 (864.4) Oba řády jsou nemateriálními bytostmi pokud jde o výživu a přijímání energie, ale mají mnoho lidských rysů a jsou schopny rozumět vašemu humoru a bavit se ním a také sledují vaši pobožnost. Když jsou přiděleny smrtelníkům, stanou se duchem lidské práce, odpočinku a zábavy. Ale midbytosti nespí, ani nemají schopnost rozmnožování. V určitém smyslu je sekundární skupina rozlišována na muže a ženy a často jsou oslovovány jako „on“ nebo „ona“. Často spolu pracují v takových párech.

77:8.4 (864.5) Midbytosti nejsou ani lidé, ani andělé, ale sekundární midbytosti mají svojí podstatou blíže k člověku než k andělovi; svým způsobem jsou vaše rasa a mají proto při svých kontaktech s lidskými bytostmi pro ně velké pochopení a porozumění; jsou neocenitelnými pomocníky serafů v jejich práci pro různé rasy lidstva a oba řády jsou nepostradatelné pro serafy, kteří působí jako osobní strážci smrtelníků.

77:8.5 (864.6) Podle svých vrozených vlastností a získaných zkušeností jsou sjednocené midbytosti Urantie organizovány pro práci s planetárními serafy do následujících skupin:

77:8.6 (864.7) 1. Poslové. Členové této skupiny mají jména; jsou malým sborem a na evolučních světech jsou významnou pomocí pro rychlou a spolehlivou osobní komunikaci.

77:8.7 (864.8) 2. Planetární strážci. Midbytosti jsou ochránci─strážci─světů prostoru. Vykonávají důležité funkce pozorovatelů všech různých typů a druhů komunikace, které mají závažný význam pro nadpřirozené bytosti daného světa. Ony neustále dohlížejí na neviditelnou duchovní sféru planety a střeží ji.

77:8.8 (865.1) 3. Prostředníci. Při kontaktech se smrtelnými bytostmi materiálních světů, například s člověkem, skrze kterého bylo předáno dané sdělení, jsou vždy používány midbytosti. Při takových spojeních duchovních a materiálních úrovní jsou nepostradatelným faktorem.

77:8.9 (865.2) 4. Pomocníci pokroku. Do této skupiny patří duchovnější midbytosti a jsou přiděleny jako asistenti různým řádům serafů, kteří působí na planetě ve speciálních skupinách.

77:8.10 (865.3) Midbytosti se značně liší svými schopnostmi při navazování kontaktu s vyššími serafy a nižšími lidskými bratranci. Například, pro prvotné midbytosti je to nesmírně obtížné navázat přímý kontakt s materiálními faktory. Ony mají mnohem blíže k andělskému typu bytosti a jsou proto obvykle přiděleny, aby pracovaly s duchovními silami, sídlícími na planetě a pomáhaly jim. Působí jako společníci a průvodci nebeským návštěvníkům a hostujícím studentům, zatímco sekundární midbytosti jsou téměř výlučně přiděleny na pomoc materiálním bytostem sféry.

77:8.11 (865.4) Těch 1 111 loajálních sekundárních midbytostí vykonává důležité mise na zemi. Ve srovnání se svými prvotními druhy jsou výrazně materiální. Existují na samé hranici viditelnosti pro smrtelníky a mají dostatečný adaptační rozsah a mohou podle libosti navazovat fyzický kontakt s tím, co lidé nazývají „materiálním světem.“ Tito unikátní tvorové mají určité dané schopnosti ovlivňovat věci času a prostoru, nevyjímaje živočichy planety.

77:8.12 (865.5) Mnohé z přesně popsaných jevů, připisovaných andělům, bylo vykonáno sekundárními midbytostmi. Když první učitelé Ježíšova evangelia byli uvrženi do vězení neznalými náboženskými vládci té doby, skutečný „anděl Páně“ „otevřel brány vězení a vyvedl je ven.“ Ale v případě osvobození Petra poté, kdy na příkaz Heroda byl zabit Jakub, to byla sekundární midbytost, která vykonala práci, připisovanou andělovi.

77:8.13 (865.6) Dnes je jejich hlavní činností nevnímatelné osobní spojení s těmi muži a ženami, kteří tvoří planetární záložní sbor osudu. Byla to právě činnost této sekundární skupiny, dovedně podporována některými členy prvotního sboru, která dosáhla takového sladění osobností a okolností na Urantii, což nakonec přimělo planetární nebeské dohlížitele k tomu, aby dali podnět k těm peticím, jejichž výsledkem bylo udělení mandátů, které umožnily řadu zjeveních, jejichž součástí je i toto vyprávění. Ale je nutno objasnit, že midbytosti nejsou zapojeny do podvodných představeních, všeobecně nazývaných „spiritismem.“ Všechny současné midbytosti na Urantii mají důstojné postavení a nejsou spojeny s jevy, tak zvanými „médii.“ Běžně nedovolují lidem spatřit své, často nezbytné fyzické aktivity, nebo jiné kontakty s materiálním světem tím způsobem, jak je vnímají lidské smysly.

9. Trvalí obyvatelé Urantie

77:9.1 (865.7) Midbytosti se mohou považovat za první skupinu permanentních obyvatel, kteří se nacházejí na různých typech vesmírných světů v protikladu k evolučním vzestupným bytostem, jako jsousmrtelní tvorové a andělské armády. Takoví trvalí obyvatelé se vyskytují na různých stupních vzestupu k Ráji.

77:9.2 (866.1) Na rozdíl od různých řádů nebeských bytostí, které jsou přiděleny pomáhat na planetě, midbytosti na obydlené planetě žijí. Serafové přicházejí a odcházejí, ale midbytosti zůstávají a budou zůstávat, i když jsou pouhými pomocníky místních obyvatel planety a zajišťují ten trvalý režim, který harmonizuje a spojuje měnící se administrativy serafských armád.

77:9.3 (866.2) Jako opravdoví obyvatelé Urantie, midbytosti mají příbuzenský zájem na osudu tohoto světa. Ony tvoří odhodlané sdružení, vytrvale pracující pro progres své rodné planety. Jejich odhodlání je naznačeno heslem jejich řádu: „K čemu se sjednocené midbytosti zavážou, to sjednocené midbytosti vykonají.“

77:9.4 (866.3) Přestože jejich schopnost cestovat energetickými okruhy umožňovala každé midbytosti opustit planetu, každá z nich individuálně slíbila, že planetu neopustí, dokud je někdy neodvolají vesmírné autority. Midbytosti jsou upoutány na planetě až do období ustáleného světla a života. S výjimkou 1-2-3 první, žádná jiná loajální midbytost nikdy z Urantie neodešla.

77:9.5 (866.4) 1-2-3 první, nejstarší midbytost prvotního řádu, byla uvolněna z přímých planetárních povinností brzy po Pentekosté. Tato ušlechtilá midbytost zachovala věrnost Vanovi a Amadonovi během tragických dní planetární vzpoury a její nebojácné vůdcovské schopnosti pomohly ke snížení ztrát v řadách svého řádu. V současné době slouží na Jerusemu jako člen komise dvaceti čtyř poradců a od Pentekosté již jednou působila jako hlavní správce Urantie.

77:9.6 (866.5) Midbytosti jsou upoutány na planetu, ale podobně jako smrtelníci, kteří si povídají s cestujícími z daleka o vzdálených místech na planetě, tak i midbytosti hovoří s nebeskými cestovateli o dalekých místech vesmíru. Tak se seznamují s touto soustavou a vesmírem, také s Orvontonem a dalšími supervesmíry a tím se připravují na občanství na vyšších úrovních existence ve vesmírech.

77:9.7 (866.6) I když se midbytosti objevily již plně vyvinuté, to znamená, že neprošly stadiem růstu či vývoje pro dosažení dospělosti, nikdy nepřestávají rozvíjet svoji moudrost a zkušenost. Tak jako smrtelníci jsou evolučními tvory a mají kulturu, která je bona fide evolučním dosažením. Mezi midbytostmi Urantie je mnoho těch, které vynikají svým mimořádným intelektem a silným duchem.

77:9.8 (866.7) V širším aspektu je civilizace Urantie společným výtvorem urantijských smrtelníků a urantijských midbytostí a je tomu tak bez ohledu na současné rozdíly mezi dvěma úrovněmi kultury, které se nevyrovnají před příchodem epochy světla a života.

77:9.9 (866.8) Kultura midbytostí je dílem nesmrtelných planetárních obyvatel a proto je relativně imunní proti těm přechodným změnám, které postihují lidskou civilizaci. Generace lidí zapomínají; sbor midbytostí si pamatuje a tato paměť je pokladnicí tradic vašeho obydleného světa. Proto planetární kultura stále na planetě setrvává a při vhodných okolnostech jsou takové cenné vzpomínky na uplynulé události dostupné; tak, jako příběh o životě a učení Ježíše byl midbytostmi Urantie předán jejich smrtelným bratrům.

77:9.10 (867.1) Midbytosti jsou obratnými pomocníky, kteří vyrovnávají mezeru mezi materiálními a duchovními událostmi Urantie, která se objevila po smrti Adama a Evy. Ony jsou také vašimi staršími bratry, kamarády v dlouhém úsilí dosáhnout na Urantii ustálený status světla a života. Sbor sjednocených midbytostí je odolný proti vzpouře a bude svědomitě vykonávat svoji roli v planetární evoluci, dokud tento svět nedosáhne svých věčných cílů─toho vzdáleného dne, kdy bude skutečně vládnout na zemi mír a srdce lidí budou opravdu naplněna dobrou vůlí.

77:9.11 (867.2) Vzhledem k cenné práci, kterou tyto midbytosti vykonávají, my jsme usoudili, že jsou opravdu nezbytnou součástí duchovní struktury planet. A na těch světech, na kterých vzpoura nepřekazila planetární události, jsou ještě mnohem většími pomocníky serafů.

77:9.12 (867.3) Celá organizace vysokých duchů, andělských armád a bratrských midbytostí je nadšeně oddána podpoře vyššího úkolu vesmíru, Rajského plánu pro postupný vzestup evolučních smrtelníků a jejich dosažení dokonalosti─velkolepý plán věčného života, který sblíží Boha s člověkem a potom, skrze vztahu ušlechtilého partnerství, vyzvedne člověka k Bohu a dál k věčné službě a dosažení božskosti─a to jak smrtelníků, tak i midbytostí.

77:9.13 (867.4) [Představeno archandělem Nebadonu.]